Duch lesa [DOKONČENO]

12. - Jsme tady?

(Minule...)

Vlkovi po tváři stekla slza a dopadla na Miřinu ruku. Jakmile se dotkla její kůže, zaplavil Miru hřejivý uklidňující pocit. Vděčně se na vlka usmála. Ten kývl a rozplynul se.

Mira zaraženě seděla a hypnotizovala místo, kde před chvílí zmizel vlk. Potom se vzpamatovala a vzpomněla si, že vedle ní leží mrtvý voják. Rychle vyskočila a odvrátila pohled jinam. Konkrétně na Felixe. Klečel vedle druhého vojáka, ruce měl položené na jílci meče vraženém hluboko do vojákova břicha. Třásl se. Mira k němu pomalu přišla a položila mu ruku na rameno. Vzhlédl. Tvářil se zmateně a o v čích měl známky strachu.

„Já sem zabil člověka..."zamumlal a stiskl jílec meče tak silně, až mu zbělaly klouby na rukou.

„Každý jednou musí umřít, Felixi. A navíc, tohle jsou vojáci pracující pro muže, který zabil tvoje rodiče."řekla Mira povzbudivě. Felix smutně sklopil hlavu.

„Asi máš pravdu."řekl potichu a vytáhl meč. „Jestli je ta věc, kterou neseš, vážně tak důležitá, tak se nám tohle bude hodit." Očistil meč o trávu, spolu s Mirou schovali vojáky do křoví, vzali všechno, co by mohli potřebovat (trochu peněz, dva měchy s vodou, dva krajíce chleba, Felix si vzal meč a Mira u jednoho z vojáků našla malou dýku) a vyrazili dál.

***

Putovali už dva dny v kuse. Neutábořili se na noc, protože nenašli vhodné skryté místo. Párkrát museli sejít z hlavní cesty kvůli procházejícímu oddílu vojáků, ale jinak se nic závažného nestalo. Byla už tma, když vyšli z lesa a spatřili před sebou údolí zalité měsíčním světlem. V dálce se k obloze tyčily hory a pod nimi bylo obrovské jezero. A tam, na jeho okraji se rozprostíralo přístavní město Ventura.

„Zvládli jsme to!" vykřikla Mira. Felix se usmál a vyčerpaně si sednul.

„Nechceš se utábořit? Jsem dost utahanej."navrhl Felix. Dívka souhlasila a tak slezli malý kopec a pod jeho hřebenem, v malém skalnatém výklenku, rozdělali oheň. Mira si odvázala od pasu kožený pytlíček, položila ho vedle sebe, lehla si a zavřela oči. Z klidného pochrupování jí vyrušil Felixův hlas.

„Co je tohle?"

Otevřela oči a otočila se. Felix držel v ruce amulet s rubínem a zkoumavě si ho prohlížel.

„Nic, nech to být."zamumlala otráveně a zase si lehla. Jenže se za chvilku Felix ozval znovu.

„Miro?! Nechci tě děsit, ale něco se s tim děje!"

PS: Dneska je to trochu (hodně) krátký, ale snad se vám to i tak líbilo :)