Duch lesa [DOKONČENO]

15. - Večeře

Chodbou se rozléhalo jemné klapání. Mira se blížila k přijímacímu sálu a její boty na vysokých podpatcích si roztomile pobroukávali svou písničku. Došla k velkým dveřím, zaklepala a vstoupila do sálu. Tentokrát nebyl dlouhý stůl prázdný, ale prohýbal se pod talíři s nejrůznějším masem, mísami se salátem, tácky s ovocem a malými talířky s dezerty. Uprostřed stolu leželo opečené sele s jablkem v puse a vedle něj byl obrovský čokoládový dort. ‚Tak na ten si počkám.' V čele stolu seděl samozřejmě Leonardo. Usmál se na Miru a ukázal na první židli po své pravé straně. Došla až k němu a posadila se. Vedle ní už seděl Felix a hypnotizoval pečené sele. Potom se otočil na Miru a vykulil oči.

„Páni! Sluší ti to."zamumlal ohromeně. Vypadala vážně dokonale. Byla jemně nalíčená, vlasy měla zapletené do dlouhého copu a její štíhlou postavu podtrhávaly světle modré šaty až na zem.

„Děkuju."usmála se až po uši červená Mira a sáhla po příboru. Chtěla se dát do jídla, ale Leonardo jí zarazil. Než se stačila zeptat proč, ozvalo se zaklepání. Do sálu vstoupili dva muži. Jeden asi osmnáctiletý, druhý byl starší. Leonardo vstal a potřásl si rukou se starším z nich.

„Vítám vás."usmál se a potom ukázal směrem k Miře a Felixovi. „Tohle je moje neteř a její kamarád."

Mira váhavě pozdravila, Felix si cizince chvíli prohlížel a potom kývl.

„Omlouvám se, že jsem vám o nich neřekl, ale nebyl čas. Doufám, že to není problém?"

„Ne, v žádném případě!" pousmál se starší muž. „Já jsem Koran a tohle je můj syn Sam."řekl, popošel ke stolu a jemně Miru políbil na ruku. „Je pro mě čest večeřet s takovou krásnou mladou dámou."

Mira se začervenala a ignorovala Felixovo tiché odfrknutí. Koran si sedl vedle Leonarda (naproti Miře), Sam si sedl přímo do výhledu naštvaně se tvářícího Felixe. Večeře probíhala celkem v klidu. Leonardo a Koran se spolu potichu o něčem bavili, Sam po Miře nenápadně pokukoval a Felix ho vraždil pohledem.

***

Byla už noc, když se Mira vracela z večeře. Felix odešel dřív než ona a neměla tušení, kde je Sam, ale Koran tam stále ještě byl a povídal si s Leonardem. Už se blížila ke svému pokoji, když najednou jí někdo zezadu chytnul, dal jí ruku na pusu a přimáčknul na zeď. Tvrdý náraz na stěnu jí málem vyrazil dech. Cítila, jak se k ní někdo naklonil a zašeptal jí do ucha: „Ty už jdeš spát? Vždyť je ještě brzo..." Poznávala ten hlas. Byl to Sam. A byl z něj cítit alkohol. Snažila se vykroutit, ale silné paže jí držely v ocelovém sevření. Potom ucítila, jak se jí snaží rozepnout šaty. Prudce vykopla nohou a zasáhla správný cíl. Sevření okamžitě povolilo. Slyšela žuchnutí na zem a Samovo skučení. Neohlížela se a v běhu překonala vzdálenost, která jí dělila od pokoje. Už byla těsně u dveří, když jí Sam doběhl a povalil na zem. Překulila se na záda právě ve chvíli, když se otevřely dveře do Felixova pokoje. Sam se polekaně otočil na mladíka ve dveřích. Felix na nic nečekal a vrazil mu pěstí do obličeje. Sam se odkutálel stranou, ale rychle vstal a hnal se na Felixe. Mira se mezitím roztřeseně vyškrábala na všechny čtyři a doplazila se ke stěně. Opřela se o ní a snažila se popadnout dech. Uslyšela výkřik. Otočila se. Uviděla vítězoslavně tvářícího se Felixe a Sama držícího se za nos. Po obličeji mu tekla krev. Podíval se nenávistně na Miru a těsně předtím, než odešel, zašeptal: „Tak za tohle zaplatíte!"

PS: omlouvám se, že je to tak krátký a že jste museli tak dlouho čekat, ale jak už jsem psala, mám tři týdny před přijímačkama a pomalinku na mě začíná padat stres. Nechci svůj příběh zkazit, proto nebudu psát, když mám špatnou náladu. Snad to pochopíte :)

Věnování patří všem, kteří vydrželi a stále se ještě drží u mojí story :3

Jo málem bych zapomněla! Strašně moc vám děkuju za překročení 100 vote(ů) a 1,500 reads! Jste prostě nejlepší! :)))))