Unrequited Love [PART 1]✅

45. KAPITOLA

,,No tak, Kath, musíš něco sníst. Prosím, mluv se mnou. Mluv s někým." prosil brunetku Sirius, který stál u jejího lůžka. Brunetka byla na ošetřovně už něco přes tři dny a stále se nezmohla ani na slovo. 

Katherine jen seděla na posteli, objímající polštář a vypadala, jako by vůbec nevnímala. Ale ona vnímala. Vnímala všechnu tu bolest, kolem ní. Bolest, která ji sežírala zevnitř. Ztratila někoho, koho tolik milovala a nevěděla, jestli tu ztrátu unese. Tak moc to bolelo. Jako kdyby jí někdo vyřízl srdce a pořád a pořád dokola po něm přejížděl nožem. Ta bolest byla nepředstavitelná. 

,,Kath." vešel náhle na ošetřovnu James, který na tom také nebyl zrovna nejlépe. Všude, kam se podíval, tam viděl jen bolest a smrt. Když viděl svou zničenou sestru, zničeného Siriuse, který se snažil skrýt, jak moc ho ztráta jeho bratra vzala, bylo mu z toho na nic. Ale ještě horší bylo, že s tím nemohl nic dělat. 

,,Pořád nic nesnědla. Vůbec nereaguje na podněty. Nevypadá to s ní moc dobře. Je velice otřesená, a pokud se z tohohle dostane, bude to mít velké psychické následky. Přeci jen, smrt jejích dvou kamarádek tomu moc nepomohla. A že musela opustit někoho, koho milovala? Ach, láska tak bolí. A slečna Wilsonová si toho vytrpěla tolik. Absolutně nevím, co s ní budeme dělat." povzdychla si slečna Pomfreyová, když dívku prohlížela. 

,,Slečno Pomfreyová, myslím, že by mohlo pomoct, kdyby se třeba vrátila do svého pokoje. Byla by ve své posteli a myslím, že by jí to prospělo." ozvala se rudovláska, otřesená celou touto událostí. 

,,Můžeme to zkusit, slečno Evansová. Tak si ji prosím vezměte a každý den sem choďte pro léky, které jí musíte dávat." 

,,Ano." kývl Sirius a přiblížil se ke Kath. Vzal si ji do náruče a směřoval s ní k nebelvírské koleji. Cestou se na dívku dívali lidé, kteří přáli upřímnou soustrast a bylo vidět, že jim je dívky opravdu líto. Ale ona jejich lítost nepotřebovala. Nechtěla ji. Akorát ji připomínala, že se něco stalo. Něco, co jí změnilo a ona věděla, že už nikdy nebude stejná. Ta stejná holka, která byla ke všem tak laskavá. Teď vidí, jak se jí ta laskavost ke všem vyplatila. 

Tichošlápek dívku položil na její postel v rohu u okna a sedl si na okraj. Opravdu nevěděl, co bude dělat. Byl zoufalý a také ho trápila prosba od Brumbála. Oznámil chlapci, že pohřeb bude za týden a že by měl vyklidit věci svého bratra z jeho koleje. Sirius věděl, že to s ním musí udělat Kath. Sám by to nezvládl. 

,,Už nikdy nebude stejná jako dřív, Regulusi. Vím, že tě to trápí, ale nemůžeš nic dělat." 

,,Chloe, ale ona to nezvládne! Přece musí existovat nějaký způsob, způsob jak se s ní spojit. Musí najít ten dopis. Napsal jsem jí dopis na rozloučenou a ona si ho musí přečíst." 

,,Ona ho najde. Někdy ho někdy najít musí." 

,,Těším se, až Bellatrix zemře. Až nastane ten den, najdu ji a vyřídím si to s ní." 

,,Regu, Katherine neví, že tě ta nána zabila. Bude si myslet, že tě zabil Voldemort." 

,,Kdybych jen nebyl tak hloupý a nikdy bych k němu nešel..."

,,Kath, musíš se probrat!" prosil dívku Sirius, ale ta nevypadala, že by ho slyšela. Ale slyšela. A moc dobře. Chtěla mu odpovědět, ale něco jí to nechtělo dovolit. Něco uvnitř ní. 

,,Katherine tak sakra promluv se mnou! Řekni alespoň jedno blbý slovo! Já to taky nezvládám! Jeho ztráta vzala nás všechny! Musíme držet spolu, abychom se z toho nezbláznili." řekl potichu chlapec, ale když viděl, že ani na tohle brunetka nereagovala, otočil se a odešel. Než zaklapl dveře hodil na ní ještě smutný pohled. 

Jakmile Tichošlápek zavřel dveře, Katherine začala hrozně brečet. Bolest ji celou obklopila a ona začala být až hysterická. 

,,Musím jít...Musím jít...Musím jít vyklidit jeho věci, někdo to musí udělat!" zakřičela a prohrábla si vlasy. Byla tak zničená a musela to ze sebe nějak dostat. Měla chuť vykřičet svou bolest celému světu. Měla chuť něco rozbít, aby alespoň na chvíli necítila tu díru ve svém srdci. 

Brunetka se zvedla a namířila ke zmijozelské společenské místnosti. Řekla heslo a vstoupila dovnitř. Jelikož bylo časně po Vánocích, většina studentů byla doma a užívala si prázdnin, takže nebylo divu, že ve společenské místnosti nikdo nebyl. Katherine vyšla až nahoru, kde měl Regulus pokoj a zhluboka se nadechla. 

Otevřela dveře a ihned, co spatřila, byly dva dopisy položené vedle sebe a krabice. Na obálce dopisu bylo napsáno jméno Sirius a na té druhé to její. Ihned poznala, o co šlo. Asi to měl být něco jako dopis na rozloučenou. On to věděl! On věděl, že se něco stane a tak se s ní chtěl rozloučit! Věřte či ne, ale to brunetku trápilo ještě více. 

Dopis pro Siriuse si schovala do kapsy a otevřela ten svůj. A začala s očima plných slz číst:

,,Moje nejmilejší, nejúžasnější a nejkrásnější Katherine. Pokud tento dopis čteš, jsem už nejspíš mrtev, jelikož jsem udělal hloupost a vydal se k Voldemortovi, který mě při souboji porazil. Chci abys věděla, že toho nelituju. Věděl jsem, že se k němu chceš vydat a kdybys tam bývala šla, byla by jsi teď mrtvá ty. A radši zemřu já, než abys zemřela ty. To bych nesnesl. Chci ti říct jedno- nesmutni. Netrap se kvůli mně, zkus na mě myslet co nejmíň. Vím, že to pro tebe nebude lehké, bude to pro tebe hodně těžké, tak jako je to pro mě, ale já věřím, že ty to zvládneš. Můj bratr ti to pomůže zvládnout. Sirius tě miluje a dal by za tebe život. Tak, jako jsem to udělal já. Vždycky jsem svého bratra obdivoval- obdivoval jsem ho za to, jak se dokázal vzepřít rodičům. To já nikdy nedokázal- jsem jen obyčejný zbabělec. Tak alespoň teď jsem dokázal, že mi na někom záleží. Že jsem ochotný za někoho položit život.  Že jsem našel osobu, která  mě někdy milovala. Mě, bezcitného Reguluse Arcturuse z velké rodiny Blacků.  A nemiloval mě jen tak někdo- byla jsi to ty. Někdo jako ty, by si zasloužil někoho o dost lepšího, něž jsem já. Můj bratr je hrdina. Ne já. Sirius má velké srdce a je připraven ti ho celé odevzdat. Jsem moc rád, že jsem se s ním usmířil. Sice to bylo jen krátce, ale...Bratra jsem vždycky miloval. Drž se ho. Jen on tě dokáže zplna ochránit. Kath, chci se ti omluvit. Chci se ti omluvit za to, že jsem ti obrátil život naruby tím, že jsem se do tebe zamiloval. Ty-ty moje lásko, jsi byla to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo a opravdu mě bolí představa, že už tě nikdy znovu neuvidím. Že už nikdy neuslyším tvůj krásný smích, že už tě nikdy nebudu moct obejmout, políbit...Už nikdy ti nebudu moct říct, jak strašně tě miluju a že jsi pro mě vším. Nemysli na mě moc často a zapamatuj si, že tě budu doprovázet na každém tvém kroku. Ať už půjdeš kamkoli, ať už si vybereš cokoli, budu navěky s tebou. Sice mě neuvidíš, ale budu tady. Ve tvém srdci. Už navždy se mi ulpíš v paměti a zůstaneš v mém srdci. Už navždy. Věřím, že tě někdy uvidím, sice ne teď, ale i kdyby to mělo být za sto let...Budu čekat. Doufám, že prožiješ dlouhý a šťastný život, který si zasloužíš. Tak tedy naposledy- MILUJU TĚ, KATHERINE ANN WILSONOVÁ! 

S láskou, Regulus.

Ahoj všichni! Další kapitola je tady a doufám, že se vám líbí! 

Budu opět ráda za každý vote a komentík, doufám, že si prázdniny užíváte!

Mějte se krásně a uvidíme se u další kapitoly! :)

P.S. Kdo se těší do školy? :D