28. Kapitola 🌟

6.7K 262 0
                                    


,, Jacobe, pojď! Už to chci mít za sebou.'' Zakřičela jsem. Už jsem byla připravená. Psychicky jsem se s tím už srovnala a peníze mi na to dal Jacob.

,,Už jdu, vezmi si zatím helmu, koťe!'' Zakřičel.

,, Ještě jednou mi tak řekneš a vlepím ti facku!'' Zasyčela jsem.

Nasedli jsme na motorku a jeli jsme. Celou cestu mezi námi panovalo ticho. Měla jsem strach, velký strach.

,,Jaká máš vlastně tetování?'' Napadlo mě z ničeho nic.

,,Na pravé ruce mám vytetovaný kus svého života.'' Uchechtl se.

,,Jak je to velký?'' Zjištovala jsem dál.

,,Tak 40 cm.'' Odpověděl.

,,Jak moc to bolelo?!'' Strachovala jsem se.

,, Bolestí jsem omdlel. Byla to ta nejhorší věc, co jsem zažil.''

,,Vážně nejhorší?''

,, Máš pravdu. Smrt mého otce a b...nic to je jedno. Jednoduše, nebyla to ta nejhorší věc.''

,,Co jsi chtěl říct?''

,,Nie, neser mě!''

,,Tak promiň, že mě to zajímá!''

,,Už jsme tady. Mám jít s tebou?!?''

,,To bych ti byla vděčná. Budeš se mnou i při tom?''

,,Jestli chceš tak ano. Nenechám si to přece  ujít!''

,,Dobře, tak jdeme.''

Stáli jsme před tmavě šedou budovou. Bylo na ní spoustu nápisů s jmény obchodů a firem uvnitř. Vešli jsme dovnitř a namířili jsme si to rovnou do salónu.

,,Ahoj Ryene. Vedu ti sem zákaznici.'' Pozdravil se Jacob s nějakým chlapem.

Nevlastní bratr (Korekce)Donde viven las historias. Descúbrelo ahora