Nevlastní bratr (Korekce)

78. Kapitola

O 10 dní později:

Celých 10 dní jsem Jacoba neviděla a ani jsem o něm neslyšela.

Bydlíme u babičky z mamčiny strany. Je to asi 30 kilometrů od našeho domu.

Za celou tu dobu jsem nepromluvila ani jedno slovo a do pusy jsem si nedala naprosto nic. Ani malé sousto. Žiju jenom na vodě. Moje ruce jsou kostnaté a slabé. Celá jsem kostnatá a slabá.

Táta mi sebral mobil i všechny věci, kterými bych mohla s Jacobem komunikovat. Celé dny jenom ležím v posteli.

Už jsou asi 2 hodiny odpoledne. Babička přišla jako každý den ke mně do pokoje s jídlem.

,,Zlato, nesu ti Svíčkovou. Tu máš ráda.Melanie jestli nebudeš jíst, zítra tě odvezu do nemocnice a na psychiatrii.'' Sedla si ke mně na postel.

Podívala jsem se jí do očí. Byl v nich strach, lítost a chápavost.

,,Melanie, někoho ti sem vedu.'' Ukázala ke dveřím.

Ani jsem se neotočila. Pouze jsem dál bez pohybu ležela. Babička se zvedla a odešla.

Ke mně na postel si sedla dívka s bílými vlasy.

,,Theso!'' Zachraptěla jsem a posadila jsem se vedle ní.

,,Kolik vážíš?'' Podívala se na mě.

,,Zhubla jsem 15 kilo.''Zablísko se jí v očích.

,,Mám pro tebe velkou novinu. Týká se to mého těhotenstvý.''

,,Povídej.'' Pobídla jsem jí.

,,Řeknu ti to jenom, když sníš celý tenhle talíř jídla!''

Chvíli jsem přemýšlela. Co když se jejímu dítěti něco stalo. Musím to vědět.

Vzala jsem do ruky talíř a pustila jsem se do toho. Bylo to to nejlepší, co jsem kdy jedla. Do 5ti minut jsem to měla snědené.

,,Tak je hodná. Chtěla jsem ti říct, že čekám...''

Zvedl se mi žaludek a rozběhla jsem se do koupelny. Jakmile jsem se ale zvedla, spadla jsem na zem. Už jsem to nemohla vydržet a vyzvracela jsem se do koše, co byl vedle mě.

Slyšela jsem jak Thesa volá babičku a říká jí ať mě odveze do nemocnice. Babička na nic nečekala a odnesla mě do auta. Thesa jela s námi.

V nemocnici:

Už mi dělali spoustu testů. Dělali mi rentgen, ultrazvuk, výtěry a všechno možné. Konečně ke mně přišel doktor s výsledky. V pokoji jsem byla sama. Thesa a babička čekají na chodbě.

,,Už víme, co vám je. Slečno, vy jste.....těhotná.''