14. kapitola

2.3K 189 14
                                    

Tenley

Ian Newton seděl ve své pracovně a zíral na mě s přimhouřenýma očima. ,,Jaký vzkaz?"

,,Nemůžu vám říct, co v něm stálo. Jen vím, že kdybych tak neučinila, mohlo by to ohrozit životy dalších," řekla jsem co nejklidnějším tónem. ,,Já opravdu nechci dělat zlou krev."

Pan Newton pomalu přikývl, a když někdo znenadání zaklepal do dveře houkl: ,,Dále!"

,,Můžu, tati?"

,,Jasně, pojď dál. My už jsme tu stejně skončili," řekl a věnoval mi pohled, který byl směsicí rozhořčení, skepse a úplné špetky tolerance. Ale opravdu jen špetky. 

,,Díky," povzdechla jsem si a chvíli přemýšlela, jestli si s ním nemám podat ruku. Pak jsem si to ale rozmyslela, protože mi došlo, že by si jen vychutnal ten svůj nezájem a ztrapnil mě. 

Otočila jsem se krátce pohlédla na jeho dceru, která byla starší kopií Samanthy. 

,,Tohle nezkoušejte, Tenley. Je už tak pod dost velkým tlakem, žádný výslech nepřichází v úvahu."

Potlačila jsem hlasité povzdechnutí a ještě jednou se na Newtona otočila. ,,Jak chcete."

,,Tati, jenom ve zkratce..." Nic víc jsem už nezaslechla, protože se za mými zády zabouchly dveře. Pomalu jsem sešla schody do přízemí a rozhlédla se po otevřeném prostoru. Můj pohled spočinul na nově zabudovaných kamerách. Tentokrát byly i vevnitř.

,,Dobře, ještě to probereme," ozval se najednou Newton ze shora a já sebou při jeho ostrém hlasu trhla. ,,Už odešla?"

Samanthy sestra popošla ke kraji schodů. Když zjistila, že tu pořád jsem, nepatrně se ušklíbla. ,,Ano, už odešla."

,,Dobře, zapni alarm a zavři za sebou dveře. Potřebuju mít klid."

,,Jo, fajn," řekla, a aniž by ze mě třeba jen na chvíli spustila pohled, chopila se kliky a zavřela za otcem dveře. Nevěděla jsem, proč mu kecá, ale byla jsem ráda, že mě neprozradila, protože z toho plynulo, že existuje další člen Newtonovi rodiny, který mě dokáže snést. 

,,Nemohla bych...?"

Jen přikývla a chytla mě za paži, aby mě navedla do svého pokoje, který byl hned vedle kuchyně. Zavřela za sebou, zamkla na dva západy a pak se na mě otočila. ,,Většinou si sem tahám mladší maso, ale čert to vem."

Nadzvedla jsem obočí a potlačila úsměv, když přešla k posteli, posadila se na její okraj a pokynula, abych si sedla vedle ní. Jen jsem zavrtěla hlavou a rozhlédla se po místnosti. Takhle jsem vždycky začínala. Nejdřív musíte pročesat okolí, než začnete bezmyšlenkovitě chrlit otázky. 

Otočila jsem se na patě a zastavila se u knihovny. Byla to tu samá historie a filozofie. 

,,Zkuste se podívat za ně."

Otočila jsem se na ni a byla svědkem, jak si mě měří od hlavy k patě. ,,Jak se vlastně jmenuješ?" 

,,Vy jste se po tom nepídila?"

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne, měli jsme nějaké komplikace. Nevedla jsem tohle vyšetřování od začátku."

,,Jo, dokážu si představit, kdo to zařídil... A jsem Melanie."

Založila jsem si ruce na prsou a opřela se zády o knihovnu. ,,Melanie, co proti mně tvůj otce má?"

,,No co asi? Je to pedant, který považuje ženské jen za služky, kuchařky a prostředky k uspokojení. On nechce přijmout, že by něžné pohlaví mohlo být odvážné, že by mohlo mít nějakou moc... Tahle realita ho sere."

Maska ✔️Where stories live. Discover now