Maska ✔️

18. kapitola

Tenley

Byt Johnnyho Derma byl směsicí špíny, kelímků od kávy a jeho vlastního odéru, který byl momentálně cítit až na chodbu. Navlečená do bílé kombinézy a s rouškou přes ústa jsem našlapovala na tenké desky, které naši lidé rozházeli po podlaze. ,,Odhadovaný čas smrti?"

,,Řekl bych, že tu leží několik dnů," ozval se Thomas a poklekl ke koberci, kde byla zaschlá skvrna od krve, jež vytekla z otevřené rány nacházející se na paži oběti. ,,Zdá se, že tu mezi ním a vrahem došlo k nějaké strkanici."

Nastalo krátké ticho. Všichni jsme se pozastavili nad tím výrazem, který nebyl při pohledu na pomláceného a uškrceného Johnnyho Derma zrovna dvakrát výstižným.

,,Strkanice..., pane, nemusela být nutná. Když vezmeme v potaz, kolika způsoby ten člověk vykonává násilí na druhých, není vyloučeno, že mu prostě jen dal párkrát do huby, aby to tu bylo, řekněme, barevnější, načež ho uškrtil. Třeba se mu pan Derm bránil víc, než by od chlapa v jeho věku čekal. Mohl mít dobrou fyzičku," pohlédla jsem na pivní břicho, které vykukovalo zpod ušmudlané košile. Na kůži měl několik dlouhých křečových žil. ,,Tedy, minimálně v mladí mohl mít fyzičku."

James se chápavě ušklíbl. Přes roušku to sice nebylo vidět, ale přimhouřením očí se prozradil. Když se na někoho díváte dvacet, někdy i víc, hodin denně, máte ho nastudovaného tak, že je to až děsivé. 

,,Odeberte vzorky té krve," nařídil Thomas, a zatímco ostatní začali odstřihávat kus koberce, všimla jsem si, že se prosákla až na parkety pod ním. ,,Zkuste získat vzorek krve i z toho dřeva."

Thomas se na mě zamračil s nevyslovenou otázkou. 

,,Jen intuice," řekla jsem nezaujatě, ale nemohla jsem se zbavit divného pocitu. Krev sice byla na vnitřní straně koberce prosáklá, nicméně ne tak moc, aby vytvořila na parketách takhle velký kruh. 

Thomas se s ostatními odebral někam dozadu, zřejmě do kuchyně, aby obhlídl škody. Ucítila jsem Jamesovu přítomnost za svými zády a neochotně se na něj otočila, protože se mi ještě nechtělo spustit pohled z mrtvého staříka. Občas jsem si říkala, že v sobě musím mít nějakou poruchu, protože jsem se na mrtvoly pokaždé nemohla vynadívat. Cítila jsem jakousi fascinaci, která převládala nad znechucením a ostatními zápornými pocity. A nebyla jsem za tuhle skutečnost ráda.

,,Poslyš, Tenley, i kdyby mezi Johnnym a vrahem došlo k... ehm... strkanici," začal a krátce se zakřenil. ,,nevěřím, že by z té krve něco zjistili."

,,Ty nechápeš, o co mi jde?"

Přikývl a stáhl si roušku pod bradu. ,,Ale jo, myslíš si, že krev v parketách může patřit vrahovi, protože se třeba zranil, když se s Johnnym Dermem pral, ale to je jen další hypotéza."

Taky jsem si stáhla roušku a snažila se ignorovat ten smrad. ,,No a co jiného by to mělo být? Každé vyšetřování je do určité chvíle založené na hypotéze. Já nemůžu dělat nic jiného než tohle. A i kdyby z té krve nezjistili vůbec nic, pořád je to méně zoufalé, než kdybychom to nechali být!"

,,No dobře, klid. Jen si nejsem jistý, jestli je tohle správná cesta."

,,No tak mi ale řekni, co je správná cesta!" téměř jsem vykřikla. 

James se otočil přes rameno. Byli jsme pořád sami. Když ke mně přistoupil blíž, měla jsem bůhvíproč tendenci couvnout. Patrně to bylo kvůli tomu, že se mnou James nesouhlasil a já to nebyla schopna překousnout. Byla jsem jako malá.

,,Poslyš, půjdu si teď promluvit s Jasmine a ty se mezitím můžeš jít podívat ven, jestli si náhodou něco nepřehlédla..."

Nechala jsem Jamese beze slova vyjít z místnosti a s pohledem upřeným na nakřivo pověšený obraz znázorňující přírodní stránku Edinburgu jsem se váhavě vydala stejným směrem, jakým on před chvíli vyšel. Když jsem scházela schody a míjela její byt, krátce jsem nakoukla dovnitř, načež mě Jasmine ihned zahlédla. Byla evidentně nesvá, ale snažila se ovládnout výraz a tvářit se co nejvíc neutrálně. ,,Zdravím."