Maska ✔️

Finále

Tenley

Měla jsem jen pět hodin a neměla jsem tušení, jak to udělám. Nechtěla jsem do toho jít na vlastní pěst, protože to bych byla sebevrah, ale nemohla jsem to říct Davidovi, jelikož by mi to nikdy nedovolil. Ale jak jsem to měla udělat, aby se to nedozvěděl?

Bádala jsem nad tím dalších čtyřicet minut, neskutečně rychle se mi krátil čas, a nakonec jsem došla k závěru, že stejně budu muset být za sebevraha. Nepřipadalo v úvahu, abych pověřila celý tým, protože pak bych se k vrahovi nikdy nedostala.

Bylo evidentní, že je to nadměrně inteligentní člověk, kterého oslabuje v podstatě jen jeho zvrácenost, jenže to pro mě nebyla žádná výhoda, protože já neměla ponětí, jak ho oslabit. Jak ho donutit, aby ho jeho naučené instinkty přiměly udělat chybu. A v neposlední řadě jsem netušila, jestli si ten vzkaz do deseti hodin vůbec stihne přečíst. 

,,Co to, pro všechno na světě, vyvádíš?" zašeptala jsem se zavřenýma očima a s prsty ve vlasech. 

Nebylo moc normální takhle uvažovat, ale uklidňovala jsem se myšlenkou, že pokud by se mi mělo dneska něco stát, nezraním tolik lidí, jako třeba někdo, kdo má skutečnou rodinu. Já měla sice kolegy, kterým na mně záleželo, ale pouto zdaleka nebylo tak silné jako rodinné, které jsem nikdy nepoznala. Možná to byl důvod, proč mi ve výsledku zase tolik nesešlo na tom, jestli zemřu nebo budu žít. Jediné, co jsem teď měla v hlavě, bylo zjistit, s kým mám tu čest. 

David

,,Na," hekl James a hodil přede mě stoh papírů. ,,Byl jsem teď za Tenley a ta mě požádala, jestli bychom jí s tím mohli pomoct. Máme porovnat aktuální vraždy s vraždami z minulých let a zkusit najít souvislost. Bude to na dlouho."

Přikývl jsem a rozdělil papíry na tři skupiny, abych přes ně na Jamese vůbec viděl. ,,Už je toho na ni moc."

,,Jo, to teda. Zdálo se, že se natáhne na tu svou pohovku, co má v kanceláři v nanosekundě, kdy ji nechám o samotě."

Usmál jsem se. ,,Jen ať spí, to skoro vůbec nedělá."

James na mě pohlédl a v koutcích úst mu hrál úsměv. ,,Jak k tomu mezi vámi vůbec došlo?"

,,Já nevím, prostě jsem se řídil instinkty. Už jsem si dodával odvahu pěkně dlouho a můj pohár trpělivosti přetekl. Nemám v povaze nechat plavat něco, co nemůžu pustit s hlavy."

,,No, ono je těžké pustit z hlavy někoho, koho vídáš každý den, ale jsi si jistý, že to může fungovat? Vždyť jsme všichni furt zavaleni prací."

Zasmál jsem se, abych to trochu odlehčil. ,,Mám to chápat tak, že žiješ v celibátu?"

,,To rozhodně ne, ale mám jen holky, se kterými se sem tam sejdu, ne že bych s nimi plánoval vztah, protože to je prostě nereálné. A je mi jasný, že ty s ní nechceš jen spát."

,,To je ti jasný správně. Ale možná je opravdu lepší nechávat věcem volný průběh. Třeba se časem ukáže, že není tak těžké udržovat vztah, když spolu pracujeme," řekl jsem a zvedl k němu pohled. ,,Ale já to vzdávat nebudu. Chci o ni bojovat, protože vím, že to ocení. Ona bojuje pořád."

James přikývl a vzal do ruky vrchní papír. ,,Jo, ona je velká bojovnice. Jenže vezmi si, kolikrát se jí to už vymstilo. Je to mladá ženská, měla by se bavit, měla by dodržovat spánkový režim bez strachu, že se jí bude zdát o Avery..."

,,Já vím. A to je další důvod, proč to nechci a ani nemůžu vzdát. Chci jí dokázat, že může na chvíli zapomenout na vraždy, krádeže, znásilňování a podobné záležitosti, které jsou jako pohlazení pro její křehkou psychiku. Chci s ní být i z tohohle důvodu," polkl jsem. ,,A v neposlední řadě ji miluju."