Woodová

06. HESPER & SIRIUS BLACKOVI

"Veselé Vánoce!" zakřičela jsem do chodby a vrhnula se taťkovi kolem krku, stejně jako mamce před půlhodinkou na nádraží.
Rychle jsem se zabouchla k sobě do pokoje a skočila přímo do postele.

"Cathy? Cath, vstávej," zatřásl se mnou Olie a já se ho pokusila odehnat. "Cath, mamka s náma chce mluvit."
"Řekni jí, že za to nemůžu. Ani jsem tam nebyla..." zamumlala jsem, než jsem si přetáhla polštář přes hlavu. "Řekni jí, že tam byl Fred, určitě tam byl Fred a ten mi dosvědčí, že jsem tam nebyla. A pokud byla, tak že za to nemůžu..."
"Zvedej se!" zavrčel a začal se se mnou prát o peřinu.

"Provedli jsme něco?" zeptala jsem se rychle, když mě i Olieho mamka usadila před krb na pohovku.
Mamka se zarazila a chvíli se na nás dívala. "Ne, to ne. Jen vám musím něco říct. Nebo spíš... Vysvětlit. Asi jste si všimli, že ostatní děti mají no..." Tvář se jí zkřivila znechucením, než větu dokončila. "Babičky, dědečky, tetičky, strýčky a tak dál."
Oliver začal gestikulovat v naší tajné řeči, potlačovala jsem smích nad jeho komentářem. Propnula jsem prsty v odpověď a jednoduchým gestem s ním souhlasila.
"Taťkovi rodiče byli bystrozoři, umřeli oba už před dlouhou dobou. Moje rodina bývala... Početnější. Matka a otec zemřeli, když jsem byla malá a moc si na ně nevzpomínám. Na své ostatní příbuzné mám bohužel vzpomínek až moc." Podívala se na své předloktí, hojně poseté ranami. Vždycky jsem si myslela, že to jsou popáleniny, ale teď jsem znejistěla. Bystrozorové přece mívají jizvy a mamka jich měla tolik... "Vyrůstala jsem u tetičky a strýce - bratra mého otce - oba byli posedlí černou magií a čistou krví."
Otevřela jsem pusu a znovu jí zavřela, a pak ještě jednou. Oliver naštěstí promluvil za mě. "Ty... Ty pocházíš z jednoho ze starých rodů?"
Mamka ztěžka přikývla. "Nejsem na to ani trochu pyšná. Moje teta nebyla zrovna... Příjemná žena," procedila skrze zuby a mně se na malou chvilku zdálo, že jsem snad zaslechla tlumené výbuchy smíchu. Než jsem to stačila zagestikulovat Oliverovi, mamka si sedla mezi nás a chytila nás oba za ruce. Za ty ruce, kterými jsme spolu mluvili i beze slov. "Zbytek rodiny byl úplně stejný, až na výjimky. Těm s největší radostí nasadili korunu krvezrádců a vyškrtli je z rodokmenu, což je i můj případ. A případ tety Andromedy. Po poslední válce nám zbylo tak málo přátel..."
Mamka na chvilku ztichla, ale nic kromě obvyklých zvuků jako praskání ohně v krbu jsem už neslyšela. "Když jsem bydlela v domě hrůzy se svou povedenou rodinkou, uklidňovaly mě jen dvě skutečnosti - že se každé září vrátím do Bradavic, za svými přáteli a novou rodinou, a že aspoň jeden z mých bratranců sdílí podobné názory jako já. Tichošlápek pro mě byl jako můj starší bratr, a poslední člen rodiny, který mi zbyl. V Bradavicích jsme prožili snad ty nejlepší roky ale potom... Se všechno zkomplikovalo. Tvrdilo se, že byl stoupenec Voldemorta - ale no tak - a že zradil své přátele, ale nebyla to pravda. Nic z toho, co jste o něm asi slyšeli nebude pravda."
Mamka se zvedla a vyšla ke dveřím. "Slibte mi, že nebudete vyšilovat."
"Proč-" vyhrkla jsem, ale Oliver mě přerušil.
"Neboj."
"Lišáku, Tichošlápku..." zavolala mamka do chodby, a po chvilce se ve dveřích objevili dvě postavy. Mezi mamkou a taťkou právě stál muž, jehož tvář se na mě dívala z každého rohu na Příčné i v Prasinkách.

Rychle jsem vyskočila na nohy stejně jako Oliver a hledala po celém svém okolí hůlku, kterou už měl Oliver připravenou. Když jsem jí o několik sekund později zvedla i já, Sirius Black se na nás pobaveně koukal a mamka se plácala rukou do čela.
"Zůstaňte v klidu, vysvětlím vám to."
Podívala jsem se na brášku a on mi naší tajnou řečí pomocí pohybů prstů naznačil, že nemám jednat unáhleně. To se ti lehce řekne, odpověděla jsem nazpět.
"Večernice, tys je naučila naší tajnou řeč," zasmál se Black a mamka ho udeřila do ramene.
"No tak! Doteď nevěděli, že jim rozumím!"
Oba jsme zůstali zaraženě stát a moje prsty se třásly, jak jsem se snažila mu nic neříkat. Taky nevíš, kdy a jak jsme se to naučili? znakoval mi Oliver rychle.
Nevzpomínám si, odpověděla jsem mu a oba jsme se na sebe ani nepodívali.
Mamka se na nás podívala a usmála se. "Cath, Olie, tohle je Sirius, Siriusi-"
"Večernice, přece si pamatuju Lea a Lynx," přerušil mamku Black, než se pohledem zabodl do nás.
Konečně jsem byla schopná rozmrznout a pohnout se, samozřejmě jsem ihned začala znovu hledat hůlku, kterou jsem stále ještě držela v rukou.
"Jak jste zjistil naše druhá jména?" zeptal se Olie a na rozdíl ode mě zůstal v klidu. Prudce jsem vytáhla hůlku a namířila ji na vraha, před kterého se stejně rychle postavila mamka.
"Cathy, prosím, poslouchej mě pozorně. Sirius by tady nebyl, kdyby byl skutečně vinný. Už kdysi jsme nevěřili tomu, že by byl schopen něčeho tak hrozného a když se tady před Vánoci objevil a všechno mi řekl-"
"Přece by mě tady Večernice nenechala, kdyby si myslela, že jsem vrah," protočil Black očima. Než jsem ale zareagovala já, Oliver mě chytil za zápěstí a stáhnul mou ruku dolů.
"Pamatují si vás," zašeptal pomalu.
Mamka se pousmála a i taťka vypadal najednou klidnější. "Mysleli jsme si to."
"Může mi někdo říct, co se to tady děje?!" vybuchla jsem a znovu vytáhla hůlku.
Black se na mě usmál, ale pak se podíval na mamku. "Celá ty."
"Cath, mohla bys schovat tu hůlku, není to slušné," napomenul mě taťka.
V tu chvíli se Black pohnul a přiblížil se ke mně. Chvíli zíral na mě, než se jeho pohled stočil k mojí hůlce. "Ta je mi povědomá."
"Tis, blána z dračího srdce, jedenáct a půl palce, poměrně ohebná," procedila jsem skrze zuby.
"Cath má skoro stejnou hůlku-" vysvětlila mamka.
"Jako já," dokončil za ní Black.
"Záleží na tom?" zavrčela jsem a o krok ucouvla.
"Ano," přikývla mamka. "Někdy se geny nezapřou. A když ani já, ani ty, ani tvůj bratr nejsme špatní lidé, je tady přece i možnost, že člověk nám takhle blízký nemůže být špatný člověk. Já mu věřím. Jestli ty nevěříš mě, klidně běž za Popletalem a všechno mu řekni. Já ale vím, že to neuděláš, protože ti na rozdíl od něj záleží na pravdě a na tvých blízkých. Nenutím tě, abys věřila Siriusovi, ale věř mně."
Pomalu jsem sklonila hůlku. "Věřím ti."