Woodová

19. FRED & ANGIE

Dopisovala jsem další dlouhou esej do Lektvarů, když v tom Fred vedle mě začal psát nějaký vzkaz a po chvilce ho ke mně posunul.

Jsem zvědavý, s kým půjde Ron na ples.

Pousmála jsem se a začala psát odpověď.

A ty mu jako jeho starší bráška a vzor nepomůžeš?

Skoro až ukřivděně se na mě podíval a já se znovu andělsky usmála.
"Dobře," zašeptal a po chvilce hodil vzkaz na Rona.
"Cože? S kým jdeš ty?" zeptal se Ron po dočtení vzkazu a Fred pokrčil rameny.
Znovu jsem se podívala do své práce a pustila se do posledního odstavce, když v tom jsem znovu zaslechla Freda. "Hej, Angie! Šla bys na ples? Tancovat? Se mnou?"
Překvapeně jsem znovu vzhlédla a Angela se přiblble culila na Freda a kývala hlavou, že jí skoro upadla. V tu chvíli jsem pocítila ostrý trn žárlivosti. Zamračeně jsem dopsala a zvedla se, že Snapovi odevzdám pergamen. Podala jsem mu ho a chystala se odejít, ale když jsem si vzala z lavičky brašnu, Weasley mě chytil za zápěstí.
"Co se večer kouknout na tu obranu-"
"Řekni Angie," přerušila jsem ho a naštvaně odešla.
"Co to s ní je?" zaslechla jsem ještě šepot za sebou, který směřoval ke Georgovi. Protočila jsem očima a rychle vypadla z Velké síně.

"Ahoj, Cath," zasmála se Angelina, když se náhodou objevila v sovinci.
"Ahoj," pozdravila jsem jí s jasnou hořkostí v hlase.
"Copak?" zeptala se starostlivě, zatímco mě sledovala, jak přivazuju dopis naší rodinné sovičce Margot k drápkům.
"Co by bylo? Nic se neděje. Jen posílám dopis bratrovi," odpověděla jsem nevýrazným hlasem a ani se na ní nepodívala.
"Tomu přece sama nevěříš," odpověděla prozíravě a já poškábala Marg pod křídlem.
"Nic mi není," odpověděla jsem zahořkle a lehce se zamračila.
"Dobře," zvedla ruce v obranném gestu. "Pozdravovala bys ode mě Olivera?"
Překvapeně jsem vzhlédla a setkala se s jejíma zasněnýma očima. Hned jsem sklopila pohled a rozbalila dopis. "Jasně."
"Zlobíš se?" zeptala se opatrně, když jsem dopisovala krátké PS. Znovu jsem zavázala dopis Margot kolem drápků a nechala jí volnost. Během dvou vteřin už se vznášela ve vzduchu a zanedlouho zmizela za obzorem.
Ještě chvíli jsem jí sledovala, než jsem se donutila odpovědět. "Na tebe ne."
"Chceš o tom mluvit?" zeptala se, když sama svůj vlastní dopis vykládala do zobáčku sově pálené.
"Ne," odpověděla jsem jednoduše a otočila se ke dveřím. "Omlouvám se, není to tvoje vina a já si to vybíjím na tobě. Mrzí mě to," zamumlala jsem ještě, než jsem utekla do šera.

"Fred ti vzkazuje, že s tebou chce mluvit," promluvil na mě George během hodiny bylinkářství a já vzhlédla od přesazování růžových slunečnic, které se obvykle používají k výrobě povzbudivých lektvarů.
Podívala jsem se na prvního jmenovaného a neubránila se lehkému mračení. "Vzkaž bratrovi, že s ním mluvit nechci."
George se otočil a něco zašeptal jeho dvojčeti. Pak se znovu otočil ke mně. "Fred se ptá, čím tě naštval."
"Nejsem naštvaná," odpověděla jsem bezmyšlenkovitě a dál se věnovala květinám.
"Fred se ti moc omlouvá a prosí tě, abys s ním šla večer na noční procházku po škole," začal znovu George a já na něj s malým úsměvem vzhlédla.
"Řekni mu, že s ním nikam nepůjdu."
"Proč?" zeptal se a při tom se na bratra ani neotočil. Přesto mě ale druhý Weasley probodával pohledem.
"To se ptá Fred nebo ty?" zeptala jsem se zmateně a těkala mezi nimi pohledem.
"Není to jedno?" pokrčil George rameny a začal se věnovat svým slunečnicím.
"Mohl bys mě laskavě nechat dýchat?" zeptala jsem se nabroušeně Freda, který na mě stále zíral.
"Ne dokud mi neřekneš, proč jsi naštvaná," zašeptal naléhavě zpátky a já se zamračila.
"Zeptej se Angie," zavrčela jsem na něj a zkusila taktiku schovej se za George.
"Takže o tohle jde?" vyjel stejným způsobem, jako před chvilkou já. "Copak mám jít na ten ples sám? Tak bys byla šťastná?"
"Ne!" skoro jsem vykřikla a uvědomila si, jaké mám štěstí, že všechny ty hrdličky se věnují sobě navzájem a nikdo nás neposlouchá.
"Tak s kým jsem tam podle tebe asi měl jít?" zeptal se znovu a já prudce sklopila zrak. "Ale vždyť tebe už pozval Vassilev."
Stále jsem se koukala jen na květiny přede mnou. "Já ho odmítla."
V tu chvíli mezi námi nastal další stupeň tíživého ticha. Chvíli to trvalo, než něco řekl. "Proč?"
"S ním jsem tam nechtěla jít," odpověděla jsem pomalu a znovu se zamračila.
"A proč jsi mi to neřekla?"
Pokrčila jsem zlehka rameny. "Myslela jsem, že ti to dojde."
V tu chvíli se do našeho hovoru vmísil George. "Jestli nemáš s kým jít, můžeme tam jít spolu," usmál se na mě a já neodolala a taky jsem se usmála.
"Ráda."

Když jsem další ráno doběhla na snídani, po ranním tréninku a dokonce i horké příjemné sprše, vděčně jsem padla na své místo a začala jíst toasty, ale jen protože byly nejblíže ke mně, a protože jinak bych si nemohla vybrat, a hlavně protože jsem umírala hlady. Byla jsem ale stejně v dobré náladě, rozhodnutá, že mi dnes nic nezkazí náladu. Už jen protože jsem měla trávit dnes tři hodiny ve sklepení a vařit uspávací lektvary a byla jsem připravená oznámit Snapeovi, že dodržuji dávkování pro draky, kdyby se mě pokusil naštvat. A pokud mě naštve, ochutnám své mistrovské dílo a tak se opravdu ujistím, že mi nic nezkazí den, když ho celý prospím.
"Přišly ti dopisy," oznámil mi Fredie a podal mi svazek dopisů.
"Dneska jsi mi je nečetl?" vyjekla jsem překvapeně a prohlížela si obálky.  "Už jsem se začínala bát, že toho nenecháš."
"Neotvírám tvoje dopisy," ušklíbnul se na mě.
"Čteš mi je přes rameno, já vím," vyplázla jsem na něj jazyk a začínala si prohlížet nápisy na obálkách.

Byla jsem hluboko ve svých myšlenkách cestou do sklepení, když mě k smrti vyděsil Georgie, protože na mě promluvil. "Já vím na co myslíš," ušklíbnul se George. "Jestli by tě vzal na ten ples Charlie." Trhla jsem sebou a praštila ho učebnicí lektvarů do ramene. "Takže jsem měl pravdu," usmál se svým sebevědomým šklebem.
"A myslíš že ano?" zeptala jsem se opatrně.
"Jsem si tím naprosto jistý,"
Zarazila jsem se na schodech a skoro zakopla. "Jak to můžeš vědět?"
"Protože ho znám," zašklebil se znovu a vydal se znovu na cestu. "A protože jsi jeho první a poslední volba. A to jsem ani nezmínil to, že se mu fakt dost líbíš."
"Co? Počkej!" vyjekla jsem, ale už tak jsme šli skoro pozdě a tak jsem se rozběhli směr učebna.