Obludárium [POZASTAVENO]

I.

Přiložil si prst na ruku, aby naznačil, že dívka má býti potichu. Poté však uchopil skalpel a pomalu se dal do rozříznutí jejího břicha,  kapky krve se snášely pomalu k zemi. Šaty, které bývaly kdysi bílé,  se nyní zbarvily barvou rudou. Cirkusem se prohnalo několik bolestných výkřiků, které poté zanikly v ruchu pouťových atrakcích a pobídek stánkařů, aby si návštěvníci šli buďto zastřílet a nebo zakoupit nějaké to občerstvení. 

Hlasitě se zasmál a poté se pustil do oddělení všech orgánů od těla, aby zbyla jen pouhá lidská kostra s kůží, kterou následně mohl vycpat. Dívka se ještě chvíli svíjela a pak spatřila jakéhosi podivného růžového hada, byla to její střeva. Chtěla vykřiknout, ale nemohla, neboť upadla do bezvědomí  a už nikdy se neprobudila. Opět se ozval další bláznivý a strašidelný smích, zbylé orgány šli taktéž pryč. V ruce svíral dívčino srdce a zaujatě ho pozoroval. Když ho držel v rukách, ještě malý moment bilo, nakonec bít ale přestalo. Bylo krásně rudé a co víc, bylo od krve. Přejel po něm svým jazýčkem, aby okusil onu dívčinu krev, která nyní byla i na srdci. Výjimečná a sladká, přesně jako smrt, pomyslel si. Když si ho dostatečně prohlédl, uložil ho do skleněné nádoby, kde uchovával i zbylá srdce. 

S lehkostí a opatrností vycpával dívčino tělo, na všem si dal pečlivě záležet, aby vše vypadalo dokonale.  Když byla dívka hotova, vytáhl ze své brašny obrovské rudé panenkovské šaty zdobeny různými krajkami a závojíčky. Kolem pasu měly uvázanou černou stuhu, která byla zakončená na konci velkou mašlí. Vytáhl dokonce i různá dívčí líčidla, kterými posléze dívku nalíčil. Kdysi původní oči nahradil očima skleněnýma, takže dívka teď měla bezduchý prázdný výraz. Panenka byla hotova, strašidelná a dokonalá zároveň. Byl se svou prací spokojený, konečně se mu povedlo dovést panenky k dokonalosti, konečně zjistil, jaký materiál je na panenky nejlepší.  

Na hodinách odbyla půlnoc. S posledním úderem se i s panenkou vytratil pryč z cirkusu, avšak ne naposledy... 

***

Rose začala tančit, až se opět vynořila ona kopie, kterou bylo vidno na loňském vystoupení. Poté se její tělo sesypalo k zemi a kopie jako by zcela nabyla života. Popadla bezvládné tělo Rose a pečlivě ho ukryla do staré skříně, která kdysi možná mývala zelenou barvu, na skříni byly také vidět zbytky zlatavých ornamentů tvořících písmeno R a M. Tato skříň patřila totiž dvojčatům, každá si byla podobná jako vejce vejci. Obě měly stejnou porcelánově bílou pleť, malý nosík na konci zakončený špičkou, pomněnkově modrá očka a rtíky rudé jako samotné kvítky růží. Dlouhé zrzavé kudrnaté vlasy měly vždy svázané v neposedném culíku ze kterého vždy pár vlasů koukalo. Tato skříň patřila právě Rose a jejímu dvojčeti Martell, které vždy dokázala pomocí tance vyvolat. Když zatančila různě poskládané kroky, mohla na malý moment vdechnout život její sestře, jako třeba teď. 

Potulovala se po okolí cirkusu, až nakonec došla ke žlutočervené maringotce. Neváhala a svou malou drobnou ručkou Martell zaklepala na dveře, ty vrzly v pantech a pomalu se skřípavým zvukem se otevřely. Byla to malá útulná maringotka, avšak oblečení a bordel, který se zde naskytoval, ji proměnil přímo na skládku. Uprostřed toho všeho seděl muž a chystal se podepsat jakýsi kus papíru. Martell se opřela jednou rukou o stěnu a vlídně k němu promluvila. 

,,Být vámi, tak tu smlouvu nepodepisuji, ovšem pokud nechcete skončit pod drnem." Pohled ji sjel k druhému muži, který stál tomu prvnímu přímo za zády. Varovně se na něj zadívala, našpulila své rtíky a poté se stejným úsměvem na tváři promluvila právě i na druhého muže.

,,A ty? Iane, kolikrát jsem ti říkala, že zákazníkům se duše nekradou!" Přistoupila k Ianovi blíže a ručkou ho chopila za ucho a táhla ho pryč s maringotky. Když ho konečně pustila, chytil se za ucho, které bylo nyní celé rudé a s každým jeho dotykem bolelo čím dál více. Avšak stále ji následovala i když už ho nevláčela. Moc dobře věděl, že je to důležité, jinak by Rose nikdy Martell nepřivedla k životu.  

Cestou vládlo naprosté hrobové ticho, dokud se Martell nezastavila, Ian vrazil přímo do jejích zad. Když spatřil, co bylo na zemi, jen zalapal po dechu, nemohl uvěřit, co právě viděl. Tisíce střev povalujících se na zemi do jednoho jediného nápisu.

CRISPIN SE VRÁTIL!