Obludárium [POZASTAVENO]

II.

Všichni se strachem z předešlého incidentu se připravili na své pozice, neboť nechtěli kvůli tomu cirkus zavírat. Ba naopak, chtěli se Crispina co nejrychleji zbavit.  

Bubny se rozezněly, diváci utichli a světla v cirkuse potemněla.  V naprostém tichu bylo slyšet lámání kostí a bolestné výkřiky. Diváci zalapali po dechu, neboť v záři reflektoru byl vidět muž měnící se na vlka. Kůže z něj pomalinku opadávala a místo ní zde začala rašit srst, hlava se protočila kolem dokola a jeho nehty se samou bolestí zarývaly do země až nakonec se proměnily v drápy. Celé tohle vystoupení trvalo nejméně patnáct minut, než proměna byla hotova. 

,,To je vlkodlak, sežeňte někdo stříbro!" ozvalo se kdesi v davu, avšak vlk na to odpověděl pouhým zavrčením. S poza stínu se vynořila rusovlasá dívka, byla to Martell. Byla neuvěřitelně krásná, neboť její oděv byl tvořen z nádherných černých šatů, které připomínali noční oblohu. V ruce svírala bič, který se náramně podobal šatům. S prvním prásknutím onoho biče vlk začal kroužit kolem dívky, jak mile se ozvala ale další rána, vlk se připravil k útoku až nakonec s poslední ránou překousl dívku vejpůl. Nikdo ale její rozpůlené tělo neviděl, neboť se rozletělo na na malá svítící modrá světýlka, která poletovala kolem diváků do melodie, která se začala ozývat v uličce mezi diváky.

Byl to náš Ian, taktéž známý jako Zloděj duší, který hrál na své housle a přiměl tak světýlka dělat to, co chtěl on. Čím víc hrál, tím víc se mu oči zabarvovaly do fialové barvy a planuly plamenem. Postupně se ta světýlka opět zformovala zpět do Martell. Diváci šíleně tleskali, vypadá to, že pro dnešní noc je konec. 

Lidé opouštěli svá sedadla a vedli děti domů,  nějaké malé dítko dokonce brečelo, že chce ještě něco vidět a že by chtělo domů toho vlka, další zase, že se mu to nelíbilo a že chce okamžitě pryč. Když bylo všude liduprázdno, ansámbl se sešel uvnitř stanu. Celou místnost ozařovaly pouze svíce. 

,,Je to vážné, Crispin se vrátil, pokud to takhle bude pokračovat, začne tu slídit policie." pronesla s vážností Martell. Všichni jejím slovům naslouchali a přikyvovali na ně hlavou. Jason pomalu zvedl ruku.

,,Martell, chápu tvé obavy, ale neměla bys nechávat Rose tak dlouho bez její životní energie. Navíc, teď je jen bezvládné tělo bez hlavy zamčené ve skříni. Pokud je to tak špatné, jak říkáš a Crispin se opravdu vrátil, tak ví, kde Rose schováváš. Může si z ní udělat svojí loutku, jako tomu bylo posledně." Dokončí svůj proslov a poté se otočí a odejde pryč, jelikož nemá zájem se dále do debaty zapojovat. Potřebuje nakrmit svoje hady. 

Cestou do svého stanu kopl do malého kamínku, který se mu náhodou nachomýtl při cestě. Měsíc, svítící na obloze mu ozařoval jeho šupinaté tělo a hadí vlasy. Crispin se vrátil, kdo by to čekal. Zasmál se  a přidal ještě více do kroku, neboť mu začala býti zima. Ruce si překřížil na hrudi v tom však náhle zaslechl křik, vydal se okamžitě tím směrem. Prodíral se houštím, které ho švihalo do obličeje.  V té tmě nebylo pomalu vidět ani na krok, zakopl o kus kmene, vyčuhujícího s poza spadaného podzimního listí a skutálel se až k nohám dívky, oblečené jako panenka. Tato dívka nebyla obyčejná, byla to ta dívka, kterou Crispin zabil. 

Smutně se na chlapce zahleděla jejíma skleněnýma očkama, její výraz byl až náramně prázdný, strašidelný a přesto okouzlující. Tělo bylo bledé jako ten nejsvětlejší porcelán, tudíž černé vlasy na ní dokonale vynikaly. Jednou rukou si namotávala jeden pramínek oněch vlasů a druhou vytáhla nůž, který celou dobu ukrývala za zády. Hadí chlapec se chtěl dát na útěk, ale nemohl, jakoby byl někým ovládán, zhypnotizován, zkrátka jeho tělo nepatřilo jemu. 

Dívka se začala smát, stejně tak šíleně jako zněl její vrah. Nyní uchopila nůž do obou rukou a pořádně se jím zabodla do chlapcova břicha, načež nožem od břicha jela pomalu až k hlavě. Na malý moment se zastavila, aby se nahnula a slízla tak krvavou stopu na chlapcově těle, poté jazykem pokračovala až k noži, který olízla také. Chlapec se zmítal v agónii plné bolesti, chtěl volat o pomoc, ale nevydal ani hlásky. Nakonec zahlédl jen šílený výraz dívčiny tváře a ke konci už jen tmu. Byl mrtev, ale i přes to dívka do něj bodala nožem a tvořila tak krvavé stopy a cestičky, které byli různě dlouhé. Všechny je následně slízala jazýčkem, vychutnávala si jeho krev. Když už byl všude možně rozřezán, odkrojila si kousíček jeho masa a dala se do jídla. 

Martell, Ian, Inga, Štefan, ti všichni ho šli hledat, ale nikde ho nenašli, když už to chtěli ale vzdát, ozval se křik a následně se objevila dívka běžící z lesa, byla to ta dívka, která zabila hadího chlapce. 

,,Pomoc! Viděla...viděla jsem dívku, jak...jak jí nějakého šupinatého chlapce, je to příšerné, ach, on musel chudáček trpět. Chtěla jsem ji zastavit, ale zdřevěněla jsem. Jen jsem šla k vám, abych se zeptala, zda-li někoho nehledáte a pak jsem spatřila ji. Nejdříve jsem myslela, že se jedná o pouhý nácvik vystoupení, ale pak..." Dívka se zhroutila k zemi a z očí jí padaly falešné slzy.