Obludárium [POZASTAVENO]

V.

V lese hlubokém zavládla temná noc, dívku bloudící měsíc krokem provázel. Neohlížela se, neboť věděla, co by spatřila - kruté činy jejího otce páchající je na její sestře. Místo toho směřovala dál a dál do hlubokého lesa i přes to, že věděla, že je to od ní sobecké. Rukami si zakrývala uši, aby nic neslyšela, zadržovala slzy, které více a více toužily se dostat na povrch a skanout na její líce. V hlavě jí neustále vířily ty samé myšlenky dokola a dokola. Temným hláskem jí našeptávaly, aby pokračovala dál a nechala tam svou sestru ať už živou či mrtvou. 

Pomalu v ní odumírala veškerá lidskost a naděje k návratu, když však v tom se zastavila na místě. Lesem se nesl hlasitý pláč, který se mísil se všemi těmi okolními zvuky přírody. Kolem dívky se začala poprvé shromažďovat malá světýlka, tančila kolem do rytmu zvuků pláče. Tuto podívanou si nemohl odpustit jeden kolemjdoucí. Pozoroval dívku s otevřenou pusou, sledoval veškerou křehkost a cosi se v něm pohnulo. Byly to staré vzpomínky, kdy i on byl kdysi tak křehký a bezmocný jako ona. 

Přistoupil k ní blíže, natáhl ruku a řekl ,,Pojď." Dívka na něj pohlédla. Slzavé oči se zablýskly v měsíčním svitu. 

***

Martell si otřela své slzy, slíbila si, že už nikdy více nebude plakat, avšak již několikrát tento slib dnes porušila. Zhluboka se nadechla, rozhodnými kroky s hlavou vzpřímenou se vydala přímo před 'Zrcadlo pokušení'. Toto zrcadlo bylo krásné i když trochu zaprášené. Jeho rám byl tvořen zlatem s vyrytými, podivnými ornamenty, které se pomalu pohybovaly. Sklo na zrcadle bylo krapet zašlé, lehce se dalo tedy poznat, že ho již nikdo dlouhá léta nečistil a taktéž nepoužíval.

Když se Martell chystala svou bledou ručkou třikrát poklepat na rám zrcadla, kdosi ji za onu ručku uchopil. Nebyl to nikdo jiný, nežli Ian. Jeho oči žhnuli jasným fialovým plamenem, avšak bylo poznat, že jej to velmi ranilo. Svůj zrak teď plně soustředil na Martell a poté jí chladným hlasem bez náznaku špetky emocí řekl ,,Pokud tam chceš jít, tak ale bez nás. Sama víš, jaké má tohle místo na nás účinky." S těmito slovy ji pustil a odešel.

,,Vím to a také vím, že vás k tomu nemůžu nutit, ale když jde o dobro cirkusu, klidně se vzdám své lidskosti jen abych ochránila jeho pověst a čest!" vykřikla za ním  a poté se vydala vstříc do zrcadla.