You Thought We Are Real? You're Right. (Creepypasta X Reader)[POZASTAVENO]

Předmluva

(t/j) - tvoje jméno
(t/p) - tvoje příjmení
(b/v) - barva vlasů
(d/v) - délka vlasů
(o/b) - oblíbená barva
(2/o/b) - 2. oblíbená barva

Jsi osamělá. Tvoji rodiče zemřeli před měsícem. Je ti čerstvě 15 a nemáš žádné kamarády. Ve škole tě šikanují a ti hodní tě ignorují. Bydlíš u své tety, kterou z celého srdce nenávidíš. Celý den ležíš v posteli a kreslila monstra. Už tě to nebaví, a tak se snažíš najít nějaké další strašidelné historky. Tvoje snaha se vyplatila našla jsi něco s názvem "Creepypasta", přečetla jsi jich několik a také je znáš všechny jménem. Pořád o nich něco zjišťuješ, kreslíšje a doufáš, že je jednou poznáš. To, ale nevíš, že se tvé přání vyplní.
-----------------------------------------------------------

Best day ever

(T/j) pohled:

Klidně si spínkám ve své posteli a zdá se mi o jednorožcích. Dělám si srandu, sním o creepypastě. Když si začínám myslet, že to není se, ale realita zazvoní budík. Jako vždy ho chytím a hodím s ním o zeď. Dnes to asi nečekal a rozbil se. Za tu dobu co sním házím vydržel. „Sakra!" zanadávám potichu, abych nevzbudila 'tetu'. Je pátek a my se školou jdeme na výlet do lesa za naším domem. O něm se říká, že v něm je něco co lidi zabíjí, ale já jediná tomu věřím. Varovala jsem naši učitelku, ta se mi jen vysmála.Na sebe jsem mezi tím nahodilá (o/b) tričko, černou mikynu a (2/o/b) tepláky(jeany). Sraz je vedle mého domu, jak jsem již zmínila za naším domem je onen les. Mohla jsem si přispat, ale já jako vždy jsem zaspala. V kuchyni jsem vzala něco málo k snídani a vyběhla před dům. Právě včas, učitelka už s  celou třídou odcházela. Nepozorovaně jsem vnikla do skupiny. Šla jsem úplně vzadu, když jsem ucítila pohled v zádech. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Otočila jsem se zpět a přede mnou stáli tři kluci. Protože jsem je poznala, tak jsem začala utíkat hlouběji do lesa. To, ale byla chyba. Jednak byli rychlejší a zadruhé jsem nevěděla kam utíkám. No jo blbec se pozná. Masky mě předběhl po větvích a seskočil těsně přede mě. Toby byl těsně za mnou. A  Hoodie to doplnil, aby mě mohli obklíčit. Ale to nepředvídali, že mě bývalá kamarádka naučila něco málo ze sebeobrany. Toby na mě vystartoval jako první. Lehce jsem ho přehodil a přes hlavu. Nad tím Masky jen zakroutil hlavou. Než si všimli, že jsem utekla. Byla jsem 50 metrů daleko od konce lesa. Naneštěstí se přede mnou objevil Slenderman a já se v bezvědomí zřítila k zemi. Měli smůlu, protože já stihla vykřiknout a nedaleko byla naše třída. 

Pohled Hoodieho:

Nemohu tomu uvěřit ona nám vážně utekla? Cítím se tak blbě a proč vůbec ji Slenderman potřebuje? Nechce se mi to přiznat, ale celkem vypadala hezky. Sakra takhle nemohu přemýšlet, musím se soustředit! Co to se mnou je? Asi si musím pořádně odpočinout. Takhle jsem byl zamyšlený asi 10 minut, než mě z přemýšlení vytrhl Masky: " Haló, Země volá Hoodieho!!!" zařval mi Masky do ucha. " Neřvi mi do ucha, prosím!" zařval jsem nazpět. " Dobře,  ale řekni mi co jsem právě říkal?" "Ehm..... nevím neposlouchal jsem." odpověděl jsem po pravdě. " No, alespoň si nevymýšlíš jako někdo. Že jo Toby." ohradil se na Tobyho. "Hej to byla pravda!" vykřikl na svoji obranu Toby. " Jo jasně, to že řekneš cituji: Ano ten plán s jednorožci beru. To je normální." " A není?" "Není!!!" " Proč jako ne?" " Hej vy dva se hodně rychle uklidněte! Víte, že jste to dnes úplně zvorali!" " Ano víme." Dnes jsme si radši nedovolili odmlouvat, protože Slenderman byl hodně naštvaný více než obvykle, když nám někdo uteče. " Musíme ji dostat co nejrychleji. Takže Bene jdeš do školy, aby jsi získal její důvěru." " A proč já? Já nesnáším školu!" obhajoval se Ben. "Prostě tam jdeš a už nechci  nic slyšet!" "Tak dobře, ale-" "Žádné ALE a jdi se připravit!!!" V tuhle chvíli se všichi vypařili. Jakoby ani neexistovali. Teď bych nechtěl být Benem. Chudák, ale na druhou stranu, je v ideálním věku a jeho výška, ta tomu taky odpovídá.  Kdyby Slenderman poslal někoho jiného, tak by to možná nevyšlo vůbec. Další by mohl jít Toby, ale ten je až moc zbrklý. Já se taky rozhodl zmizet, a tak jsem se šel projít do lesa. Na jeho konci jsem zahlédl Bena. ' Hodně štěstí Bene', pomyslel jsem si.

Tak tohle je nová knížka, kterou mě donutila vydat má sestra. Doufám, že se Vám bude líbit jestli ano, tak mi to dejte najevo prosím. A potřebuji vědět jestli má cenu pokračovat ve všech knížkách, které píši. Děkuji za přečtení a pokud máte nějaké nápady ohledně vtipných částí, tak mi je napište a možná je zakombinuji.

Ještě jednou díky a čus

-Tess

-Elis