hidden scars | larry, cz překlad

Prolog

Korekce (✓)

,,Proč nemůžeš udělat nic správně? Zkazil jsi to! Jak ode mě můžeš teď čekat, že tohle všechno budu říkat lidem, co se mě ptají na tvoje známky?" Jeho matka vypustila ven všechnu zlost, což způsobilo, že srdce jejího syna díky těmto slovům nabylo na rychlosti. Jasně znamenaly, že chtěla, aby její syn dosáhl nejlepších výsledků, aby je mohla sdělovat lidem v jejich okolí, aniž by se před nimi hanbila a nebyla vynechaná z tématu, a to proto, že vlastně chtěla, aby její syn uspěl. Tohle si myslel— mohl se mýlit, ale souhlasil by, kdyby to jeho matka myslela jinak.

,,Je to jen jeden předmět. Můžeš jim říkat o jiných. Navíc se snažím jak nejvíc můžu." Zamumlal, stále s pohledem upřeným na podlahu. Neodvážil se podívat do očí jeho matky, které vrhaly pohled ostřejší než dýky.

,,Jsi beznadějný. Nevím, čím jsem si zasloužila dítě jako ty. Jsi k ničemu." Odhodila vysvědčení na stůl a odešla z jeho pokoje. Každé slovo trhalo jeho srdce na kousky. Tu noc plakal víc než kdykoliv jindy.

Potřeboval podporu. Někoho, kdo by ho tlačil vpřed, protože by byl rád kdyby viděl jeho pokroky, ne někoho, kdo by ho nechal viset na tenkém laně a nic by neudělal pokud by padal, protože se lano přetrhlo.

To bylo něco čemu musel čelit už od páté třídy, kdy se jeho známky začaly zhoršovat. Nezáleželo na tom, jak moc se snažil, jen nedostával tolik Áček jako předtím. Věděl, že jeho rodičům hodně záleží na známkách, taky věděl proč. Nebo alespoň to tak vycítil z toho, co viděl a slyšel.

Rok co rok se nic k lepšímu nezměnilo. Všechno bylo jen a jen horší. Nikdy nevěděl, co udělal, že si zasloužil něco jako tohle. Veškeré sebevědomí se vytratilo, veškerá sebeúcta co měl se začala vypařovat. Vše, co mu zůstalo byl pocit, že je plýtvání místem. Ostuda.

Když mu bylo patnáct, každá špetka naděje mizela s kým jiným než s jeho rodiči. To bylo to, co mu ublížilo nejvíce.

Věděl, že když někdo slyšel jeho příběh myslel si, že zbytečně dramatizuje, protože známky nejsou něco, kvůli čemu by někdo brečel, jako to dělal on, ale popravdě, nikdo nerozuměl jeho příběhu. Důvod, že to vypadá pro nějaké náhodné lidi jednoduše byl jen další důvod k tomu zhroutit se v tak mladém věku.

Deprese, psychická únava, emocionální nestabilnost. Podle názvu mohou vypadat, že jim je lehké uniknout, ale v realitě vyžadují velkou pozornost a okamžité opatření před tím, než bude moc pozdě a povede to k něčemu špatnému. A tohle všechno se stalo součástí jeho života. Byl sám na to, aby se vypořádal s nebezpečnými věcmi.

Jeho příběh byl dlouhý a proto se musíme vrátit zpět, přesněji do doby kdy se jeho rodiče vzali. Někdy si přeje, aby se tak nestalo, nebo aby se nikdy nenarodil, ale každý teenager o tomhle přemýšlí, že? Ale ne každý k tomu má stejný důvod.

Později dosáhl osmnácti let, doba na kterou dlouho čekal. Mohl se odstěhovat, odejít od té bolesti. Ale nic se neulehčilo tak jak očekával. Ve věku dvaceti dvou let byl se svým životem i spokojený, přestože to nebyl ničí vysněný život. Měl práci, bezpečné místo k žití, dobrou mzdu k uživení se.

Lehký život, hm? To si také myslel. Dokud se jeho mysl neobrátila a nerozhodl se vyjít vstříc jeho smrtelné minulosti, která ho pronásleduje. A poslední věc, kterou potřeboval byla ta, že měl projít všemi traumaty se kterými se musel vypořádat. Upřímně, ztratil veškerou svou sílu a vůli bojovat.

Koneckonců, jeho vlastní rodiče ho nazývají beznadějným.

Tak jo! Dostala jsem svolení od skvělé autorky, přeložit tuto úžasnou story, takže doufám, že se vám bude líbit, tak jako mě.

-eliss