hidden scars | larry, cz překlad

Kapitola 1

Korekce (✓)

,,Tady je vaše objednávka, madam. Budete si ještě něco přát?" Zeptal se Louis dámy, když před ní na stůl, kde seděla s její malou dcerkou, položil objednávku.

,,Ne. To je vše. Děkuji." Odpověděla.

Vrátil se do jeho pozice za pult, čekajíc na dalšího zákazníka, který by sem přišel a on by ho mohl obsloužit.

Louis pracoval v téhle kavárně poslední půl rok a je rád, že není tak mizerný jako v jeho poslední práci, odkud ho vyhodili. V posledních několika letech měl hodně prací, ale všechny skončily tak, že jej vyhodili, protože něco pokazil.

Pozoroval svého spolupracovníka Zayna, blížícího se k němu po tom, co obsloužil nějaký stůl. Měl olivovou pleť s černými vlasy, vyčesanými perfektně nahoru do patky, jako vždy, ale trochu vlasů mu spadnulo do obličeje. Také měl propíchnuté uši. Vše dohromady vypadalo opravdu dobře. A to byl taky důvod proč se Louis občas ocitl v propasti sebelítosti. Zayn byl perfektní a Louis s ním pracoval od samého začátku. Ovšem rád, Zayn se stal Louisovým kamarádem. Jediným kamarádem. Nebo jinými slovy— jediným, kdo by ho podpořil. A za to mu byl vděčný.

,,Hej, kámo. Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se Zayn Louise a poplácal ho po zádech.

,,O ničem." Louis věděl, že Zayn prokoukne jeho lži, ale nechal to být.

Je jeho jediný přítel a za to dobu co jím je, mu Louis řekl o jeho minulosti. Dobře, nemusel to dělat, ale udělal. Ten den byl Louis skrčený na záchodech pro zaměstnance a plakal, protože dostal zprávy o úmrtí jeho matky. Aby toho nebylo málo, pohřeb se odehrál a on o tom neměl ani ponětí. Bez ohledu na to co mu udělala ji stále miloval, nemohl si o ní myslet nic špatného.

Zayn slyšel jeho vzlyky a našel ho v hrozném stavu. Měl stopy od slz na tvářích s novými slzami stékajícími dolů. Jeho nos a tváře byly červené od toho všeho breku a jeho vlasy byly rozcuchané. Zayn ho držel blízko u sebe, když mu Louis říkal vše nepříjemné, co se stalo v jeho životě. Ten den a další jiné se Louis stal někým, koho měl Zayn potřebu chránit. Dozvěděl se také o jeho jizvách a jeho prací bylo pravidelně ho kontrolovat, jestli to neudělal znovu. Ale přesto to Louise nezastavilo, aby si ublížil kdykoliv se něco událo.

,,Takže jdeš dnes večer?" Zeptal se Zayn.

,,Hmm? Oh, jo." Louis mu věnoval malý úsměv. Upřímně, neusmíval se široce ani opravdově, a dokonce i pomyšlení o této skutečnosti mu dávalo na hrudi pocit těžkosti.

,,Výborně. Končíme za půl hodiny, takže jdeš se mnou." Usmál se, čímž odhalil své zuby. Byl opravdu šťastný vždy, když Louis souhlasil s tím, že s ním půjde ven, protože si myslel, že když zůstane po celou dobu sám nepomůže to jeho stavu. Podle něj, Louis potřeboval někoho, kdo by s ním byl. Dokonce se zlomeného chlapce ptal, zda by se k němu přestěhoval, ale on nemohl. Nemohl se Zaynem žít, protože by stále byli spolu. Co kdyby ho Louis unavil? Tohoto se bál a nechtěl to riskovat.

Později, když jejich směna skončila, Zayn odvedl Louise do jeho auta a odvezl je do pizzérie o pár bloků dál. Pár Zaynových přátel tam mělo sraz a také znali Louise, takže se Zayn zeptal jestli by s ním mohl přijít, s čímž nikdo neměl problém. Upřímně, Louis si přál aby s tím měli problém. Byl hrozný v socializaci. Opravdu, opravdu hrozný. A jen se modlil, aby tento večer uběhl rychle.

Dorazili tam a Zayn ihned spatřil skupinu jeho přátel sedící naproti stolu. Vedl za sebou Louise, který pociťoval větší a větší nervozitu.

,,Čau, Zayne!" Zvolal šťastně jeden z jeho přátel, a hned na to začali zdravit všichni.

,,Čaute, lidi! Dnes přišel i Louis. Díkybohu." Řekl Zayn a všichni začali zdravit druhého chlapce.