Kapitola 18

2.1K 146 13
                                    

,,Louisi! Mám pro tebe skvělé zprávy! "

V ten moment, kdy Harry vstoupil do bytu se všude rozplynul jeho hlas. Louis mezitím sledoval něco v televizi. Nechtěl jít s Harrym do kavárny, bez ohledu na to, jak moc ho chtěl vidět vystupovat, ale byl velmi unavený.

,,Jaké?" Louis se na gauči z lehu přesunul do sedu.

,,No, šel jsem do práce–"

,,Ne, fakt?" zamumlal Louis se smíchem, schytávajíc od Harryho malinký pohlavek.

,,Každopádně.. shánějí někoho, protože Jason dal výpověď. A napadlo mě, že tebe by možn–"

,,Ano." ihned ho přerušil.

,,Jo?" Harry se rozzářil. ,,Říkal jsem jim o tobě a řekli, že dají dolů ceduli a počkají na tebe, že by jsi zítra šel na pohovor."

,,Panebože, Harry! Děkuju ti strašně moc!" Louis obmotal své paže kolem Harryho krku a přitáhl si ho do objetí.

,,Žádný problém, lásko." Harry se usmál, zabořujíc nos do Louisova krku a obmotávajíc paže kolem jeho drobného pasu.

,,Jedl jsi?" zeptal se Harry, když se odtáhl. Louis zatřásl hlavou, načež se Harrymu oči rozšířily.

,,Neměl jsem hlad." Louis pokrčil rameny, jako by to nic nebylo. Harry se ihned postavil, vypl televizi a táhl Louise do kuchyně, nehledíc na to, jak moc protestoval.

,,Posadíš se nebo chceš pomoct?"

,,Harry." Louis zakňoural a dupnul nohou jak malé dítě.

,,Posadíš se nebo chceš pomoct?" Zopakoval Harry, dávajíc do toho více entuziasmu.

,,Chci pomoct." nafoukl Louis tváře.

Uvařili malou večeři pro jednu osobu. Bylo to jako minule. Harry naváděl Louise, co dělat a ke konci, když byl sporák připraven k užití, vše uvařil.

Louis jedl, zatímco Harry seděl přímo vedle něj.

,,Nemáš nic lepšího na práci, než tady sedět?"

,,Ne." odpověděl Harry jednoduše. Louis s podíval do svého talíře, tušíc, že se jeho tváře zbarvily do růžova. Harry se nadruhou stranu laskavě usmíval.

~

Pro Harry bylo skvělé, že už nemusí skrývat své pocity. Mohl Louise nazývat všemi těmi sladkými přezdívkami, pro které by zabíjel. Mohl se ho dotknout kdykoliv chtěl. Mohl mu být nablízku jak jen chtěl. A ta nejlepší část, Louis ho nikdy neodstrčil.

Louis se připravoval jít do kavárny, aby věděl, jestli dostane práci nebo ne. Harry šel s ním, protože nechtěl aby šel sám. Když se připravili, nasedli do Harryho auta a Harry vyjel.

,,Chceš rádio?" Zeptal se Harry.

,,Rozhodně." Harry pustil rádio a když se rozezněla písnička, Louis se musel ušklíbnout, protože to bylo špatný. Jednoduše řečeno, ta holka se snažila až moc, skoro křičela. Nic víc. Harry se smál, když viděl Louisovu reakci, načež přepnul stanici, kde zrovna začínala písnička, která donutila Louise zajíknout se.

,,Panebože! Necháš to tady? Prosím." Louis se radoval jako nějaké malé dítě, které dostalo sladkost, tleskajíc oběma rukama.

,,Jasně. Máš rád tu kapelu?"

,,Jo! Strašně moc!" Louis se podíval na cestu a Harry se zachichotal.

Louis si začal broukat společně s písničkou, zatímco si myslel, že ho Harry neslyší, jenže ten ho slyšel dokonale. Nějaké části Louis i zpíval a Harry nemohl uvěřit jeho hlasu. Byl ostrý s jemným a elegantním podtónem. Kousl se do rtu, aby se zastavil od toho, že by mu složil kompliment, protože věděl že Louis to nechtěl slyšet, jinak by zrudl a začal koktat. Chtěl aby Louis teď byl sebejistý a ne stydlivý. Takže si své komplimenty nechal pro sebe.

hidden scars | larry, cz překladKde žijí příběhy. Začni objevovat