| DOKONČENO |
Ona ho milovala...
On nevěděl, že existuje...
Co se stane když se slavná skupina Bangtan boys rozhodne jet na prázdniny do České republiky, aby měli chvíli klid od fanoušků?
Je to jednoduché.. Nastanou trable, ze kterých jim pomůže nor...
„Eli, pomoz mi s těmi taškami“řekne mamka a já si od ní vezmu tašky. Právě jsme přijeli z dovolené za což jsem popravdě ráda, protože tam byla nuda. Jsem akční člověk a když se nudím tak jsem protivná.
„No ahojky“řeknu našemu černobílému prasátku.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Taky se mi stýskalo“podrbu ho za ouškama a on zachrochtá. Usměji se a vejdu do domu. Hned na to vběhnu k sobě do pokoje a svalím se na postel.
„Konečně“vydechnu, chvíli zůstanu jen tak ležet a pak si dojdu vybalit věci.
Po hodině mám vše vybaleno a stihla jsem i pomoct mamce s úklidem. Je něděle takže ještě stihnu Nikču než odjede do Hradce. Sama pro sebe se usměji, dlouho jsem ji neviděla a stýskalo se mi. Vezmu si mobil a vytočím její číslo.
Eliška: „Ahoj Niki“
Nikísek <3: „No nazdar, seš už doma?“
Eliška: „To bych ti nevolala“*smích*
Nikísek <3: „Nechceš přijít?“
Eliška: „Jasně, že přijdu, ale nemusela ses ptát víš, že bych přišla i tak“
Nikísek <3: „A proč mi teda voláš?“*záchvat smíchu*
Eliška: „Sorry, tak já jdu.. Zatim“
Nikísek <3: „Papa“
Hovor ukončen
Odložím mobil a převléknu se do legín a volného trička.
„Jdu ven mami!“křiknu.
„Jojo“odpoví mi z kuchyně mamka, a tak si vezmu mikinu, boty, repráček, mobil a vyrazím. Od našeho domu je to k Nikče naštěstí asi jen tři minuty.
Stojím před Nikči chatou. Zazvoním a zakřičím její jméno, protože zvonek většinou nezaregistruje, ale volání jejího jména ano.. Zajímavé. Cinkne mi mobil, a tak se na něj podívám. Přišla mi zpráva na messenger.
Unicorn<3: Pojď nahoru. Jsem moc líná scházet těch sedmnáct schodů :*
Babätko:*: Jsi to, ale líná svině :D
Unicorn<3: Lecos znám od tebe <3
Po přečtení zpráv se musím usmát. Já tu holku miluju. Vejdu brankou a vchodovými dveřmi do domu.
„Ahoj!“zakřičím přes celý dům, abych nikam nemusela chodit.
„Ahoj, čau, nazdar, ahoj!“ozve se ještě několikrát, protože tu je celkem dost lidí. Vyjdu po schodech nahoru a otevřu dveře od jejího pokoje.
„Fufíku!“křikne a rozevře náruč.
„Oppa!“křiknu, skočím na ni a nohy si obmotám kolem jejího pasu. Já vím, teď to zní dost úchylně, ale dělám to pokaždé když ji vidím.
