Bangtan boys in The Czech Republic

28.

„Proč se se mnou chceš rozejít?“zeptá se najednou a mě se na okamžik zadrhne dech. Jak?

„Tae takhle to..“

„Není?“zasměje se a chytne se za vlasy.

„A jak to teda je?“zeptá se jenže já nejsem schopná odpovědět. Jakobych ztratila řeč. Schopnost mluvit. Jakoby mi vyschlo v krku a já nemohla promluvit. Zadrhne se mi hlas a v krku se mi udělá knedlík.

„Ani na tohle mi nic neřekneš“zavrtí hlavou a otočí se. Zhluboka se nadechne a zase mi věnuje ten pohled. Ten, ze kterého jde strach. Pak ke mě přijde a chytne mi bradu. Donutí mě se mu podívat do očí a pak spojí naše rty. Zůstanu zamrzle stát a on se odtáhne.

„Je konec..“řekne a odejde z místnosti. S neustálým pohledem před sebe si přejedu prstama po rtu, na kterém ještě před pár sekundami spočívali jeho lahodné rty. Svezu se k zemi a přitáhnu si kolena k bradě. Až teď si uvědomím, že z očí se mi hrnou vodopády slz. Zmáčknu víčka pevně k sobě a skousnu si ret tak silně, že po chvíli ucítím na jazyku pachuť krve.

Ještě několik dalších minut sedím nehnutě na zemi a tiše vzlykám.
Úplně jsem to posrala. Teď už je jasné, že náš rozhovor s Nikčou slyšel. Já jsem taková kráva! Ty slova jsem vůbec neměla vyslovit! Jak jsem mohla být tak blbá?!

„Kde je ta Eliška?“uslyším odněkud hlas Jina, a tak rychle vstanu a setřu si slzy. Otočím se k lince a naliji si sklenku vody. Celou ji vypiji a naliji si další, abych doplnila tekutiny.

„Eli? Jsi tady ještě?“zasměje se a já přikývnu se sklenicí u pusy.

„Dobrá no“usměje se a odejde zase zpátky. Dám skleničku stranou a povzdychnu si. Zhluboka se nadechnu a nahodím svůj typický úsměv. Vejdu do obýváku a zastavím se před klukama.

„Hele kluci, mamka mi volala, že mám přijít domů takže se uvidíme zítra.. Asi..“poslední slůvko šeptnu, ale Jimin se stejně ozve.

„Asi?“zeptá se a já si skousnu ret. Jak se mám asi vymluvit teď?

„No.. Ehm.. Nevím jestli nepojedeme.. K babičce“zalžu a všichni kromě Jina chápavě kývnou. Jin si mě hned nedůvěřivě přeměří pohledem. Je jasné, že poznal, že lžu. Pozná to vždycky. Nojo.. Vševědoucí Jin.

„Tak ahojky“zamávám a vyjdu ven. Nadechnu se čerstvého vzduchu a vyrazím domů.
Nejhorší den za celé prázdniny. A hádám, že ho už nic nepřekoná.

„Eli počkej!“křikne za mnou Jin a já si začnu stírat další slzy a přitom nezastavuji.

„Eli! Počkej chvíli!“křikne znovu a já přidám do kroku. Jenže mě doběhne a chytne za zápěstí. Otočí mě směrem k sobě a já tak pohlédnu do jeho očí, které jsou plné starosti. Slíbila jsem mu to. Slíbila jsem mu, že Taemu nikdy neublížím. A ten slib jsem porušila.

„Proboha co se stalo?“zeptá se hned a setře mi palcem další slzu putující po mé tváři.

„J-jine.. Já o-o tom.. N-nechci o tom mluvit. Je to složité.. A.. No, prostě to nech být dělej, že se nic nestalo“usměji se a vytrhnu se mu ze sevření. On tam zůstane jen nehnutě stát. Je to poprvé co jsem si s ním o svých problémech nepromluvila. Musím to všechno hodit za hlavu. Budou z nás jen přátelé.

Z pohledu Nikči:

Vzbudí mě velká rána. Rychle se posadím a místo toho, abych byla u sebe v pokoji tak zjistím, že jsem u kluků. Zívnu a mlasknu. Rozhlédnu se po pokoji, ale nikoho nevidím. Jenže před chvílí jsem slyšela ránu. Vstanu z postele a všimnu si, že na zemi leží Yoongi. Přikryji si rukou ústa, abych se nezačala smát. Kouknu se na sebe a zjistím, že mám na sobě oblečení ze včerejška. Oddychnu si a kleknu si k Yoongimu. Zajímalo by mě co ho vzbudí. Asi jenom Jin s vařečkou. Pomalu ho nadzvednu a pokusím se ho vytáhnout na postel. Neúspěšně..
Zkusím to ještě jednou a podaří se. Přikryji ho dekou a chci odejít, ale chytne mě za ruku a přitáhne si mě k sobě. Zabalí mě do medvědího objetí a já zůstanu tak nehnutě ležet. Jenže on má neustále oči zavřené.

„Yoongi spíš?"zeptám se opatrně, ale neodpoví mi. Jen si tiše zamručím a pokusím se znovu usnout, protože to vypadá, že mě nehodlá pustit.

Několik minut koukám do stropu, protože v jeho přítomnosti nemůžu usnout. Když mi jen jeho pohled způsobuje husí kůži po celém těle tak jak s ním mám asi tak usnout v objetí v jeho posteli?
Zhluboka se nadechnu a pokusím se mu vykroutit z objetí.
Konečně se mi to podaří, ale bohužel ho přitom vzbudím.

„Niki? Kam jdeš?“otevře oči a já se zasměji.

„Měla bych jít domů“odpovím a on se zamračí.

„Ještě ne.."udělá psí očka a já si povzdychnu.

„Opravdu musím“usměji se a on vstane z postele. Dojde ke skříni a začne se převlékat. Pootevřu pusu a odvrátím pohled. I když velmi nerada. Převlékne si triko a vezme si kalhoty.

„T-tak já jdu“usměji se, on kývne a zase si sedne na postel.
Zatáhnu za kliku a chci odejít, ale ozve se jeho hlas.

„Niki? Počkej já jen..“začne, ale v půlce věty se zasekne.

„Ano?“zeptám se a on se nervózně podrbe na zátylku.

„Asi.. Asi jsem se do tebe zamiloval“vyhrkne a já otevřu pusu dokořán.

Pokračování příště...<3

Děkuji za vše💋
Je tu kratší kapitola😘
Nic víc už dodat asi nemusím😅

💜Vaše Sky💜

PS:Omlouvám se za chyby🙏