Bangtan boys in The Czech Republic

11.

Po chvíli přemýšlení nad něčím telefonním číslem jsem se rozhodla jít si zaběhat. Přece jenom.. Neběhala jsem už dva dny! Teda myslím..

Vezmu si na sebe:

a vlasy si zapletu do dvou copů. Zase o nich začnu přemýšlet. Pořád nemůžu uvěřit, že je znám osobně.

Vyčistím si zuby, napiju se, obuji a vyrazím. Oběhnu celou vesnici a poté už jen jdu. Zamířím si to do malého lesíka, který je za vesnicí. Projdu lesíkem a pak se zase ocitnu ve vesnici. Náhle uslyším hrozný hluk jenž vychází od domu, který je na začátku vesnice. Doběhnu k domu a všimnu si nějakých chlápků jak nakládají do, dříve opuštěného, domu nějaké krabice. Pak uvidím kluky. Takže už vím kde budou bydlet. Ale bude to utrpení je vidět a přitom je ignorovat. Proč musím tohle snášet? Tak ráda bych teď k nim přiběhla a obejmula je. I když jsme se viděli naposledy před chvílí, ale já nemůžu. Kdyby mě někdo viděl tak by to byl skandál. Takové problémy jim udělat nemůžu. Vyjdu zpoza rohu kde jsem se schovávala a nějak nenápadně proběhnu okolo nich. Zaběhnu domů a převléknu se. Napiji se a znovu začnu zkoumat lísteček.

„Achjo.."vydechnu a zapnu si televizi.

Zbytek dne se nic neděje a já ho celý prosedím u televize.

O týden později...

Z pohledu Elišky:

Už uběhlo dalších sedm dní od našeho posledního setkání a já jsem navíc pořád nezavolala na telefonní číslo na lístečku. Mamka, taťka i skřet se vrátili domů. Ohledně toho čísla.. Dnes zavolám, protože zvědavost už mi nedá. Nechápu jak jsem nemohla zavolat už ten den co jsem lísteček obdržela. Teď mě to láká jako nikdy.

Vezmu si mobil a zapadnu s ním do pokoje. Vytáhnu z poličky knížku a z knížky vytáhnu založený lísteček. Sednu si na postel a začnu přemýšlet. Ano, já začnu PŘEMÝŠLET. Zajímalo by mě kdo bude na druhé straně hovoru. Tae?Namjoon? Jimin? A také se bojím co mi chce dotyčná osoba říct. Snad to bude dobrá zpráva. Pomalu zadám na klávesnici telefonní číslo a přiložím si mobil k uchu. Chvíli to vyzvání, a tak si dám mobil od ucha a chci to típnout jenže v poslední chvíli to někdo zvedne.

„Prosim?"

„Ehm..No tady Eliška R..."

„Eli! No konečně ses ozvala"

„Jine?"

„Ano?" *smích*

„Ale nic.. Co jsi potřeboval?"

„Potřebuji si s tebou promluvit"

„Tak mluv"

„Mezi čtyřma očima"

„Hm.. No dobře, ale já víš. Snažím se na vše co se stalo nemyslet akorát se mi potom stýská"

„Ale já to chci napravit. Třeba se budeme stýkat"