Nedej se! ✔️

3. kapitola

Candy

Nasedla jsem do taxíku a nadiktovala adresu hotelu Grant Septime, kde měl Logan údajně pobývat. I v dopravní špičce to nebyla bůhvíjak dlouhá cesta, za což jsem ve výsledku moc vděčná nebyla, protože jsem nenasbírala dostatek odvahy, abych vešla dovnitř a dala všechno do pořádku.

,,Ach jo," povzdechla jsem si a zamračila se při zvuku pravidelného klepání.

,,Tady prochází lidi, slečno!"

,,Pardon," pípla jsem a popošla blíž ke vchodu do hotelu. Hned nato to klepání zase začalo. Pohlédla jsem dolů a v tu chvíli mi došlo, co se děje. Z rozjitřených nervů jsem měla svaly v křeči, a proto se má levá noha rozhodla, že se začne neovladatelně klepat, takže jsem teď vysokým podpatkem podupávala v rytmu městského ruchu a doufala, že to nevypadá tak nepřirozeně, jak jsem se obávala.

Tak jo, do toho.

Vešla jsem do malé vstupní haly, kde jsem si okamžitě přilákala pozornost staršího recepčního.

,,Dobrý den."

,,Dobrý," usmála jsem se a přešla k němu blíž. ,,Mohl byste mi říct číslo pokoje jednoho z vašich-"

,,Je mi líto, ale to my nesmíme. Proč potřebujete vědět číslo pokoje některého z našich hostů?"

Eh...

,,Protože se jedná o jednoho z klientů firmy, ve které pracuji a musím s ním ještě něco vyřídit. Zkoušela jsem se mu dovolat, ale marně, takže jsem si říkala, že bude lepší vyřešit to osobně."

Muž, který měl na saku jmenovku, na níž stálo Henry, se poškrabal na zarostlé bradě. ,,No, mohl bych vašemu klientovi zavolat na pokoj a říct mu, ať sem přijde."

,,To bych vám byla moc vděčná," zacukrovala jsem a ukázala mu v úsměvu všechny zuby, což možná nebyl nejlepší nápad, protože já s tímhle rádoby hollywoodským úsměvem vždycky působím jako naprostý psychopat.

,,A jméno?"

,,Logan Gibson."

,,Dobře."

Zatímco Henry telefonoval, chodila jsem po hale sem a tam.

,,Prý je v New Yorku jen za zábavou. Nespletla jste si ho s někým?"

No to snad...

,,Ne, to teda nespletla! On lže!"

,,I kdyby lhal, nemůžu vás za ním pustit. Třeba je to jen shoda jmen. Nevím, jestli jste si toho všimla, ale New York je poměrně velký."

V duchu jsem zavrčela a vytáhla z kabelky trhačku a propisku.

,,Co je to?"

,,Když pana Gibsona uvidíte, tak mu to předejte, nic jiného po vás nechci," řekla jsem a podala mu papír se svým jménem a adresou.

,,No dobře, jak chcete."

Ušklíbla jsem se. ,,Nechci ani trochu, ale jaksi nemám nevybranou. Zatím nashle."

,,Sbohem," ozvalo se, když jsem za sebou zavírala dveře. V překladu to znamenalo: Už sem nikdy znovu nepáchni!

**

Seděla jsem doma na gauči s pusou plnou levných brambůrků a dívala se na večerní zprávy, kterým jsem nevěnovala absolutně žádnou pozornost. V práci to bylo hrozné. Ta dusná atmosféra se dala přímo krájet, a i když jsem znovu slíbila, že napravím, co se dá, Archer se na to moc netvářil. 

Zívla jsem, vypnula televizi a roztáhla se po celé pohovce. Cítila jsem, jak mám těžká víčka, ale nemohla jsem usnout, protože kromě toho selhání jako takového tu byla ještě skutečnost, že si se mnou hraje nějaký cizí chlap.

Když jsem si odchytávala taxíka u Grand Septima, abych jela zpátky do práce, byla jsem úplně otupělá překvapením, čeho může být dospělý člověk schopný. Jistě, nebyla jsem na něj zrovna nejmilejší, ale tohle jsem si nezasloužila. On se mi prostě hodlal mstít. Měla jsem za to, že je to jen obyčejný cizinec, co nemá zrovna vybrané chování, ale ve skutečnosti to byl pěkný grázl!

Už jsem skoro vytuhla, jenže mi začal zvonit mobil, takže jsem sebou trhla a poslepu ho nahmatala.

,,Ano?"

,,Candy Johnsonová, že?"

Jeho hlas jsem poznala v nanosekundě. Rychle jsem se posadila. ,,Doufám, že se dobře bavíte! Přišla jsem jen proto, abych se vám omluvila a-"

,,Dobře, přijímám. Nevzbudil jsem vás?"

Promnula jsem si oči a pak mi došlo, že tu něco nehraje. ,,Kde jste vzal mé číslo?"

,,Byl jsem k vám přiřazen a ředitel vás zapsal jako vedoucí oddělení, takže je celkem přirozené, že jsem na vás získal kontakt."

,,A proč mi voláte? Já myslela, že jste v New Yorku jen za zábavou."

Tiše se zasmál. 

,,Není to vtipné! Kolik vám je, abyste si ze mě dělal takhle primitivní legraci?"

,,Je mi třicet a nestydím se za to, že jsem jako malý. Je to lepší, než být napružený."

,,Napružený jako kdo?"

Odmlčel se a pak se znovu zasmál. ,,Ne, do toho se nebudeme pouštět."

S hlasitým výdechem jsem se podrbala ve vlasech. ,,Takže jste mi zavolal v naději, že mě prostě jen probudíte a bude to pro vás další skvělý fór?"

,,Víceméně."

,,Zavěšuji."

,,Počkat!"

Usmála jsem se, protože až příliš brzo vypadl z role. ,,Co?"

,,Pokud jste byla v Grand Septimu, tak já jsem tam určitě nebyl. Jsem tam jen zapsaný, abych měl od všech pokoj, ale ve skutečnosti bydlím v jiném hotelu."

Přimhouřila jsem oči. ,,Můžete mi přestat lhát? Vždyť vám recepční volal na pokoj a mluvil s vámi."

,,Ne, jen to předstíral. Dal jsem mu peníze. Dělám to tak už dva roky a většinou jsem tady v New Yorku, takže už vím, co mám čekat. I když... vás jsem zrovna nečekal."

,,Nevím proč. Cítila jsem se provinile a chtěla jsem se omluvit."

,,Což jste udělala a já to přijal, takže o co jde?"

,,Jde o princip."

,,Nejoblíbenější fráze 21. století."

Bože, za co?

,,Copak? Nejste zvyklá, že je někdo sarkastičtější než vy?"

,,Popravdě ne," nadzvedla jsem povýšeně obočí, abych si dodala odvahu. ,,A navíc, vy si na sarkastického jen hrajete, protože když jsem vás viděla osobně, působil jste mnohem víc jako obyčejný chlap než jako manipulant, který hraje debilní hry."

,,Máte pravdu, já si na to jen hraju. Není dobré to mít skutečně v povaze."

Já ho fakt...

,,Provedete u nás tu kontrolu?"

,,Ještě si to rozmyslím."

,,Vždyť jste mi odpustil."

,,To ano. Ale neřekl jsem, že vám to usnadním."

,,Proč byste byl takový parchant?"

,,Protože jste mě nenechala, abych si v klidu snědl svou pizzu."