Nedej se! ✔️

30. kapitola

Logan

Následujících několik dní probíhalo pořád ve stejném duchu. Řekl jsem Archerovi, že o jeho návrhu budu přemýšlet a stavil jsem se ve firmě jen na chvíli, abych si posbíral všechny potřebné dokumenty a mohl pracovat z hotelu. Několikrát jsem se přistihl, jak po cestě k výtahu zvažuju, že bych se zastavil u Sí, jen abych měl jistotu, že je tu stále ubytovaná, jenže jsem na to neměl odvahu. A taky jsem byl znechucený z toho, co dělala. Nemohl jsem jí vyčítat, že mě chtěla zpátky, i když jsem to moc nechápal, ale to její vyhrožování mě dohánělo k šílenství. Chtěl jsem tomu dát trochu času, aby vychladla, ale už teď mi bylo jasné, že pokud v tom bude chtít pokračovat, budu ji muset hnát k soudu, aby si uvědomila, že mám na své dcery právo. A byť jsem z toho měl strach, představa, že už je nikdy neuvidím, mě děsila mnohem víc. 

Ke konci týdne, asi kolem sedmé večer, jsem dodělával posledních pár spisů, když jsem na chodbě zaslechl rychlou chůzi a následně naléhavé zaklepání. 

,,Kdo je to?"

,,Já, otevři mi!" odpověděla Sí netrpělivě. 

Vzal jsem bez rozmýšlení za kliku. ,,Co se děje?"

,,Holky zmizely!"

Candy

Dneska jsem to v práci pěkně přetáhla, ale kupodivu mi to vůbec nevadilo. Hlavně mi to ani nemohlo vadit. Patrick mě totiž pozval na oběd, který byl nakonec mnohem delší než má odpolední pauza, takže mi nezbývalo nic jiného, než si ty dvě hodiny nadělat večer. Jak už jsem ale řekla, vůbec mi to nevadilo. Byla jsem díky Patrickovi dobře naladěná a celkově jsem cítila, že se začínám uvolňovat. Snažila jsem se nemyslet moc dopředu, protože jsme se sešli jenom dvakrát a ve výsledku z toho nemuselo být vůbec nic. Jenže ta možnost, že by třeba mohlo, byla vzrušující a aspoň na chvíli mi pomohla pustit Logana z hlavy. To se ovšem o pět minut později, kdy jsem sjela výtahem dolů a vystoupila do hlavní haly, jako mávnutím proutku změnilo. 

Zastavila jsem se v chůzi a zírala na dvě dětské tvářičky, které po mě rozpačitě pokukovaly přesně z toho gauče, kde jsem poprvé potkala pana Gibsona, jak se v teplácích cpe pizzou. 

**

,,Holky, musíte mě teď poslouchat. Tohle není sranda! Nechci být nahlášená jako únosce."

,,To je dobrý, tys nás přece neunesla. Zdrhly jsme," řekla Mackenzie a zdálo se, že na ni můj rádoby autoritativní tón nemá absolutně žádný vliv. 

,,Vaše máma může tvrdit něco jiného."

,,Myslím, že tě nemá ráda," řekla Mia a podívala se na mě. ,,Já to chápu, vypadáš mile a hodně."

,,Jo, přesně, takové to vždycky odnesou jako první. Vezmi si nás dvě! Jsme ti největší andílci na světě a při vybíjené nás do družstva vždycky vyberou jako poslední, protože ví, že nechceme nikoho mlátit míčem. No není tenhle svět nefér?"

,,Jo, to je, Mackenzie, ale když budete utíkat od mámy, tak tím nic nevyřešíte. Navíc mi teď připadáte spíš jako dvě rebelky než andílci."

,,Jenže my jsme slyšely, co máma řekla tátovi a máme teď strach. Musíš nás aspoň ty pochopit," naléhala Mia a já vůbec nevěděla, co si počít.

,,Nemůžeme zůstat u tebe? Aspoň na noc?"

Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy. ,,To nejde, holky, vaši by zešíleli strachy. Už teď musí šílet! Zavolám Joshovi."

,,Ne, to nesmíš!" 

,,Já musím, Mio. Chápu, že to teď nemáte lehké, ale takhle to opravdu nejde." 

Už jsem najížděla na kontakty, když se mi za zády začaly ozývat vzlyky. Se starostlivým výrazem jsem se otočila a viděla Miu sedící na studené podlaze s obličejem v dlaních a utěšující Mackenzie po jejím boku, a i když jsem věděla, že tohle je vážné a že nemám právo je tu mít, aniž bych o tom dala vědět jejich zákonným zástupcům, nemohla jsem jim takhle podrazit nohy. 

,,No tak dobře, holky, dám vám hodinu. Chcete čaj?"

**

 ,,Strašně mě štve, že spolu takhle válčí! Když nás máma s tátou seznámila, chtěly jsme, aby byli zase spolu. Teď je spolu už rozhodně nechceme! Jenže máme strach, že přijdeme o tátu."

Natáhla jsem se přes stůl a chytila je za hedvábně jemné ručky. ,,I když jste tátu poznaly až teď, nic to nemění na tom, že je váš a že vám ho nikdo nevezme."

,,To není pravda," oponovala Mackenzie. ,,Máma mu řekla, že nás už nikdy neuvidí."

,,Jste si jisté, že jste to pochopily správně?" zamračila jsem se a zase se ve mně rozpoutal ten nepříjemný pocit. Z nějakého důvodu jsem si odmítala připustit, že jsou ti dva v kontaktu, což bylo absurdní. Měli dvě dcery a museli spolu komunikovat.

,,Ano, to se ani nedalo pochopit jinak. Táta k nám před pár dny přišel. Bylo už pozdě večer, takže nás máma donutila zalézt do postele a šla si s tátou promluvit do ložnice."

Zvedl se mi žaludek. ,,Do ložnice?"

Mia přikývla. ,,Jo, byli tam spolu fakt dlouho. Chvíli jsme je poslouchaly přes dveře, ale nezdálo se, že si povídají. Máma jen občas zakvílela, nejspíš brečela."

,,Ne, máma vydávala zvuky jako ta ženská v tom filmu, jak jsme se na něj potají koukaly, pamatuješ?" ozvala se Mackenzie a mně bylo čím dál víc nevolno.

,,Takže si myslíš, že tam dělali sex?"

,,Rozhodně dělali sex!" 

Proboha...

,,Jenže přes ty dveře je všechno slyšet tlumeně. Po pěti minutách nás to odposlouchávání přestalo bavit, tak jsme si šly lehnout. Pak jsme zaslechly, jak si něco říkají v předsíni a byli na sebe jako nože. Hlavně teda máma na tátu. A my teď máme opravdu strach, protože o něj nechceme přijít."

On se s ní vyspal.

On se s ní vážně vyspal.