Don't call me kitty - First clash [KOREKCE]

*Útěk

Před večeří jsem se snažila najít složky, které jsem předtím nechala na stole, ale nebyly nikde k nalezení. Ze zamyšlení mě vytrhl až Brucův hlas.

,,Nerad to říkám, ale dům tvých bratrů mi nejde najít. Zkoušel jsem všechno, satelity, družice, jakékoli elektronické zařízení v okolí. Nikde nic." oznámí. Hrkne ve mně a srdce mi vynechá pár úderů.

,,To hned neznamená, že měl ten mutant pravdu, Abigail. Je možné, že Matt jejich dům nějakým způsobem skryl, aby ho nikdo nemohl najít a zaměřit. Budu se snažit dál něco najít, slibuju." ujistí mě okamžitě. Vděčně kývnu, ale ledový osten strachu u srdce už byl zasazen.

Sednu si proto k Mattově notebooku, abych ještě mohla projít nasbíraná data. Mám pocit, že jsem něco přehlédla.

Nějakou maličkost, která je ale velmi podstatná. A která mi v hlavě vrtá už pěkných pár dní, jen jsem nemohla přijít na to, co to je.

,,Nedělal někdo z vás s tím počítačem něco?" zeptám se podezřívavě, když na ploše najdu dvě volná místa, kde předtím byly umístěni zástupci důležitých složek, ohledně věcí pana R.

,,Ne?! Proč? Co se stalo?" zeptá se Tony a koukne mi přes rameno.

,,Zmizely dvě složky. Nejsou ani v céčku, ani v záloze a ani v náhradním úložišti." zamračím se a znovu dám vyhledat.

,,Nic nezmizelo. Je tam všechno. Co podle tebe zmizelo?" nechápe Tony.

,,Data sehnaná mnou, Callem a Mattem ohledně základen! Jsem si stoprocentně jistá, že tu byla zmínka o nějakých horách!" praštím naštvaně pěstí do desky stolu.

,,Uklidni se. Možná je to jen jinde." zamračeně pokrčím rameny, ale moc dobře vím, že to jinde není. Mělo to vlastní místo!

,,Kde se couráte? Clint se Samem všechno snědí." objeví se v pracovně Tasha.

,,Zkusím to rozchodit. Pak se k vám připojím." oznámím, aniž bych odtrhla oči od počítače.

,,Dobře. Sejdeme se pak dole, ano?" rozloučí se Natasha, Tony se Stevem na sebe kývnou a všichni se vydají k výtahu. Dám se do prohledávání dat a historie posledních proběhlých úprav. Někde to tu musí být!

,,Obnova dat. To by mohlo být ono! Heslo. Mmm..." mrmlám si pro sebe zamyšleně. Steven mě ale zastaví, když přede mne natáhne ruku a zacloní mi výhled na obrazovku. Kouknu mu do nazlobeného obličeje.

,,Co?" osopím se na něj.

,,Chci s tebou mluvit." odvětí chladně.

,,Ale já s tebou ne!" zavrčím, odstrčím jeho ruku a pokračuji ve své práci. Steve chytí židli, na které sedím a otočí mě čelem k sobě.

,,Neignoruj mě a koukej si vyslechnout, co ti chci říct! Chováš se nezodpovědně a odtažitě. Tajíš nám snad něco?" vybalí na mě. Vyvalím na něj oči.

,,Cože? Ty mě jako podezříváš?" naježím se.

,,Odpověz!" jeho ledově modré oči se vpíjejí do mých světle hnědých. Takhle se díval Matt, když jsem něco provedla i přes jeho zákaz.

Bolestně mě bodne u žaludku. Co když se jim opravdu něco stalo? A je to moje vina, protože jsem hrozbu nezadržela včas. Musím to dodělat co nejdříve a pak poletím za nimi! Budeme zase rodina. Kmitnu pohledem k obrazovce notebooku, kde se na bílé čáře line zelená, která značí obnovu dat a poté zpět na Steva.

,,Můžeš mě projednou nechat na pokoji, když je mi mizerně?" odseknu prudčeji, než jsem měla v plánu.

,,Ne. To teda nenechám... A nevyhýbej se odpovědi! Jsi zbrklé dítě, které bez rozmyslu dělá co ho napadne! Máš poslouchat rozkazy a ne improvizovat, jak se ti zachce! Ohrozila jsi celý tým i průběh mise!" křikne na mě. Překvapeně se zamračím, proč to vytahuje zrovna teď?

,,Co prosím? Já nevím, kdo se bezhlavě vrhl do náruče té bestii a kdybych něco neudělala, tak by v ní taky skončil!" vrátím mu to a napruženě vyskočím na nohy. Jen se zašklebí a přistoupí o krok blíž.

,,Jsi drzá, arogantní a nic nebereš vážně!" prskne mi naštvaně do obličeje.

,,A ty jsi úzkoprsej nafoukanej sebestřednej pitomec, co umí akorát komandovat ostatní! Hraješ si na velitele, ale velet neumíš! A víš co? Dám ti radu, nehraj si na něco, co nejsi!" zavrčím nazpět a odstrčím ho z cesty.

,,A co podle tebe nejsem?" chytne mě za zápěstí tak pevně, až to zabolí. Syknu a vytrhnu se mu.

,,Nejsi žádný hrdina!" píchnu ho rozzuřeně do hrudi.

,,Vážně? A kdo podle tebe zachraňuje všechny ty lidské životy?" založí si ruce v bok.

,,Já, protože vy jste jen neschopná banda čumilů, co se starají pouze o sebe! A ty především!" zarazí se a na chvíli odmlčí. Následně mě přejede opovrhujícím pohledem.

,,Pro tebe je dlouhého života škoda." zamračí se, zmlknu. Tohle zabolelo i moje kamenné srdce.

,,To myslíš vážně?" vysoukám ze sebe zaraženě.

,,Smrtelně." přimhouřím oči. Zhluboka se nadechnu, abych zahnala chuť mu omlátit ten samolibý obličej o první stěnu, kterou najdu a vyskočím z okna.

Poté po balkónech sešplhám dolů na zem, odkud následně zamířím domů. Začínám litovat toho, že jsem je přišla varovat. A to jsem si myslela, že spolu začínáme vycházet.

Pohled Steva:

,,Zabralo to?" vyloupne se zpoza rohu Tony, očividně celou dobu poslouchali za dveřmi. Povzdechnu si a kývnu.

,,Neboj, vysvětlíme jí to." uklidní mě Natasha.

,,Ale proč zrovna já?" rozhodím rukama do vzduchu.

,,Tebe nenávidí nejvíc. Nebo ti to prostě nejvíc dává za vinu a... No chápeš, byla největší pravděpodobnost úspěchu." pokrčí rameny Tony. Asi má pravdu, ale ani tak se mi to nelíbí. Jenže jak ji tak znám, ona by nedovolila abychom ji někde zavřeli, zatímco budeme likvidovat její hlavní cíl, za kterým se žene už tolik let.

,,Pojď, musíme jít dokud máme jistotu, že není poblíž." pobídne mě Clint a povzbudivě mě poplácá po rameni. Jen kývnu, vezmu svůj štít, opřený o zeď v rohu místnosti a vydám se za ostatními ke quinjetu.