Don't call me kitty - First clash [KOREKCE]

*Stvůra

Po odebrání krve mi do krku z druhé strany vstříknou další z jejich jedovatě barevných tekutin. S výkřikem padnu na všechny čtyři a drápy zaryji do zaprášené betonové země tak prudce, až odlétnou jiskry. Svíjím se v křečích, které v sílících vlnách prostupují do každičkého nervu v mém těle, jež se znovu mění. Stejně jako před třiasedmdesáti lety.

S ušima přitisknutýma k hlavě, se v zádech prohnu jako luk. Pak škubnu ocasem a záda zakulatím, jako naježená kočka. Hlavu skloním k zemi, zhluboka se nadechnu, naberu nový čerstvý kyslík do stísněných plic a pevně zavřu oči.

Bolest, která tak náhle přišla, stejně náhle začala ustupovat a v pomalých vlnách opouštěla mé roztřesené zesláblé šokované tělo. 

,,Je to tu!" zajásá psychotický přeskakující hlas, doprovázený nadšeným tleskáním rukou v kožených rukavicích, jež zvuky tlumí. 

,,Je naše! Je naše! Je naše!" špitá si stále dokola, jako nějaký mentálně chorý jedinec, který ještě nepřekročil dvanáct let života. S naprosto vážnou tváří se přes lokty, dlaně, kolena a nakonec špičky nohou postavím vzpřímeně a pohlédnu do teplých hnědých očí zamaskované tváře muže, který mi zničil celý život.

,,Abigail, má milá. Vítej na správné straně mince." zašklebí se. Jen přikývnu a bez výrazu se odporoučím ke zbylým dvěma polozvířecím vojákům, které má tenhle muž na povel.

,,Nyní se můžeme přesunout na poslední úpravy. Zbývá jen pár minut a můj plán bude dokonalý! Dokonalá Pomsta!" zvolá, poslední slova však zašeptá a v očích mu zajiskří nedočkavostí.

Než se ale stačí dostat k mužům v bílých pláštích, kteří dodělávají poslední úpravy, přidávají do připraveného stroje mou krev a zkoumají reakce zbraně, rozezní se obrovskou šedou chladnou místností ohlušující alarm, doprovázený rudým blikavým světlem lampiček na stěnách.

,,Kruci, jsou tady." zakleje, nezdá se však nijak extra rozhozený. Úkosem se zahledí na nás tři, jež klidně v pozoru stojíme v rohu a kývne nám směrem ke dveřím.

,,Zadržte je, dokud to nebude hotové. Pak se o ně postarám já sám..." vycení silné zuby v psychotickém nedočkavém úšklebku. Přikývneme a bez dalšího zdržování poklusem vyběhneme k narušiteli sužované oblasti základny. Nedostali se moc daleko, bojují s vojáky u hlavního vchodu.

,,Ty si vem ty dva nalevo a ty napravo. Já si beru zbytek." rozkážu těm dvěma po mém boku, rukama jim naznačím každému směr, poté si upravím masku a padnu na všechny čtyři, rozběhnu se na své cíle.

Vytasím drápy, vyskočím do vzduchu a odrazím útok jednoho z nich, který mířil na vojáka v černé uniformě s velkým bílým R na hrudi. Jsou tu někteří z Avengers a s nimi i pár agentů Shieldu.

,,Abigail? Abby!" vyjekne nadšeně další z nepřátel, když na mě zaměří svou pozornost. Toho využije rozzuřený Rax a ze strany do něj naběhne, čímž ho povalí na zem a nejspíš mu i pěkně rozhází kosti v celém těle.

Vzduchem prosviští rychle letící štít, kterému se hbitě vyhnu, v letu změním směr a povalím jeho majitele na zem tak prudce, až se do vzduchu vznese oblak prachu, jež rozkašle některé přítomné.

Uhnu před cizí pěstí, uskočím na stranu a pokrčím kolena, aby mě nestrefil ten znovu přilétající štít. Křísnu o něj drápy, až odlétnou jiskry a nakopnu Kapitána Ameriku ze strany do holeně, až ho to smete na zem, znovu.

Přikrčím se, aby mě netrefila zbloudilá kulka z cizí zbraně, popadnu Raxe za roh a s jeho pomocí se vyhoupnu nad hlavy všech, zachytím se jedné z tyčí levou rukou a prohlédnu si dění dole.