Bratr mě posadil na postel a na chvíli odešel. Později přišel s Judy a mokrým obkladem. Položila mi ho na můj opuchlý kotník a oba v ruku v ruce odešli z pokoje. Ležela jsem tam sama až na pokraji sil a přemýšlela o blbostech. Z poličky za postelí jsem si vytáhla knihu "Utopie". O tuto knihu jsem bojovala s Jerrym v knihovně hned první den ve škole. Vrátily se mi vzpomínky na tento okamžik.
Otevřela jsem knihu a začala číst. Po hodině ke mě přiběhla ustaraně máma. Zaklapla jsem knihu a lhala o tom, jak se mi to stalo. Samozřejmě máma mě prokoukla a donutila mě říci pravdu. "Zlatíčko máš to, ale moc opuchlé, bojím se, aby to nebylo nic vážného"pohladila mi tvář. "Mami, to je v pohodě, opravdu, zítra budu jako rybička"uklidňovala jsem ji. Máma trvala na svém a zaukovala bratra Thomase, aby mě snesl k autu. Když šel bratr po schodech, začal fuňet. "Copak bráško, nejsem moc těžká?"usmála jsem se na bratra. "Ne, ty jsi lehká jako pírko. Řekni mi, proč si brečela v autě?"překvapil mě touto otázkou. "Ty sis toho všiml?"vykulila jsem očka na něj. Thomas přikývl a chtěl vědět odpověď. "No, to je moje soukromá věc"řekla jsem mu, když mě posadil do auta. Nakonec k doktorovi s námi jel i bratr. Máma zaparkovala na parkovišti před nemocnicí. U vchodu nemecnice mě sanitář posadil na vozík a odvezl na rentgen. Máma s bratrem šli si koupit něco do bufetu. V rentgenové místnosti se mě ujala mladá a velmi hodná sestřička. Představila se mi jako Erica. Spolu s rentgenovými snímky mě Erica dovezla do čekárny, kde už čekala máma s Thomasem. Zanedlouho byla konečně řada na slečnu Walkerovou. Doktorka byla milá, spíš jí bylo ke čtyřicítce. Řekla mi ať jo v pohodě říkám Rachel. Když přistoupila blíže, na vizitce stálo. Rachel Mitchell-Blacková.
Máme tu další kapitolu. Doufám, že bude trochu líbit, ikdyž je krátká.
Děkuju moc
Vaše Kikule :-)
VOCÊ ESTÁ LENDO
Kamarádi?!
RomanceDívka jménem Samantha si žije svůj bezstarostný život bez kluků a věnuje se své oblíbené anglické literatuře. Do života ji však vstoupí Jeremy.
