Kamarádi?!

30.kapitola

Štědrý den nastal a u nás nastalo zoufalé uklízení domu, smažení kapra, zdobení stromečku a dalších blbostí. Jak já to nenávidím. Ale co nadělat.  

Ujala jsem se luxování obývacího pokoje. Zapnula jsem si písničky a zpívala do do toho. Zrazu mi někdo vypnul lux. Zamračila jsem se a otočila na danou osobu. Edwarda.
"Můžeš mi jít pomoc se světýlkama? Nechci, aby Judy lezla po šprušlích."zeptal se. Jelikož Judy měla už velký pupek a sotva udržela rovnováhu, tak jsem šla.

"Už máte jméno?"zničehonic jsem se zeptala Edwarda, když mi podával světýlko. "Vybírali, ale nemáme" odpověděl mi. "Však není kam spěchat, ještě máte 2 měsíce"

"Ke stolu" zvolali rodiče. Protože je štědrovečerní večeře, oblékla jsem se svátečně. Tmavě modré šaty nad kolena a černé lodičky. Ke stolu jsem přišla jako poslední.

"Ten kapr se ti letos opravdu povedl Amy" pochválil mamce táta kapra a dal ji pusu. Všichni jsme přikývli na souhlas, kromě Judy. Chudák, kapra přímo miluje a místo toho musí jíst jen kuřecí řízek. Jakmile jsme všichni dojedli, sklidili jsme ze stolu a přešli do obýváku ke stromečku s dárky. 

Máma dostala od táty poukázku pro dva do pětihvězdičkového hotelu s bazénem, saunou a masážemi. Vykřikla radostí a objala tátu. Judy a Edwardovi jsme celá rodina koupili dohromady vaničku, nějaké to oblečení pro malou a dudlík. "Děkujeme moc" řekli sborově spolu.  Když byly všechny dárky už rozdány a rozbaleny, přišel za mnou Thomas. "Mám pro tebe ještě jeden dárek" zašeptal mi do ucha a zavázal oči. Z hluku jsem poznala, že si obléká kabát a mě taky. Podle toho jsem usoudila, že ten dárek čeká venku. Opatrně se mnou sešel ze schodů a přikázal mi ať zůstanu na místě. 

"Sundej si šátek a užij si překvapení sama, já jdu domů" přikázal mi a udělala jsem, co mi poručil. Přede mnou stál v černém kabátu, šedou šálou omotanou kolem krku a kulichem. "Jeremy?" špitla jsem. Přikývl a přistoupil blíž. "Kde mám mít ten dárek?" opravdu jsem se zeptala na tohle? "Já jsem ten dárek Sammy" usmál se a přistoupil blíž ke mě. Ta mezera, co nás dělila byla opravdu malá. Prsty mi zvedl moji skloněnou hlavou, abych se mu musela dívat do očí.

 "Od první chvíle, co jsem tě spatřil, jsem poznal, že si jiná než ostatní. Všechny holky po mě slintaly a jediná ty ses na mě jen usmála a dál si četla. Chtěl jsem tě poznat víc a víc, což se mi podařilo. Zamiloval jsem se den ode dne více. Kdyby si jen věděla, kolikrát jsem ti to chtěl říct, políbit, chytit za ruku. Ale nedokázal jsem to. Byl jsem srab. Měl jsem v tebe důvěru, ale tu jsem si myslel, že ztratil potom incidentu ve škole. Litoval jsem toho hodněkrát, že jsem s tebou nemluvil, nedal ti šanci. Pomohl mi s tím až Jimmy s Thomasem. Za to jsem ji neskutečně vděčný. Jen abych to zkrátil. Chci říct, že tě hrozně moc miluju a chci s tebou zažít všechnu bolest, radost, nadšení a plnění tvého snu. Chci s tebou být do konce svého života." procítěně a vážným hlasem řekl. Jeho slova mě hřála u srdce, toto mi nikdo ještě neřekl. Díval se na mě s naději v očích.
"Taky tě miluju Jeremy a budu moc ráda, když ten život budeme strávit spolu." usmála jsem se a na nic nečekala. Musela jsem ho políbit. Rty měl měkké, slané. Ihned spolupracoval.
Po chvilce jsem se odtrhla a on si opřel čelo o moje. Začali jsme se oba smát. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho směrem dovnitř našeho domu.

S tímto jsem nepočítala. Po sundání kabátů jsme vyrazili v ruku v ruce do obýváku. Tam všichni seděli a očekávali náš příchod. Poté začali tleskat a já musela opustit ruku Jerryho a běžela obejmout Thomase.
"Děkuju" špitla jsem mu do ucha. "Jsem rád, že si konečně šťastná" špitl mi na oplátku. Jerryho jsem ostatním představila a od teď patřil do naší rodinky.

Ahojky, čekají nás poslední dvě kapitoly. Po dlouhém přemýšlení jsem usoudila, že zkusím napsat další knihu. Děkuju moc za hvězdičky.
Vaše Kikule :-)