Kamarádi?!

32.kapitola

O pár let později

Můj život složených ze snů se proměnil v skutečnost. Je mi 26 let a učím na střední škole literaturu a dějiny. S Jerrym jsme se vzali počas studia a myslím, že z té svatby měl větší radost než já. Takže 3 roky už nejsem slečna Walkerová, nýbrž paní Blacková. Z konce abecedy na začátek. To je ale skok. Jeremy pracuje v jedné úspěšné architektonické kanceláři. Koupili si dům se zahradou a bazénem. Těším se až na té zahradě budou běhat naše děti. Thomas pracuje jako soudce. To nepochopím, že v 27 letech už je soudce. Každopádně jsem šťastná, protože asi před měsícem se stal podruhé otcem. Má dva krásné kluky. Charlie a druhý se jmenuje po něm. Edward s Judy si pořídili další dvě miminka. Jen já jsem trošku pozadu.

"Co chceš, aby to bylo za pohlaví?"zeptala jsem se Jerryho, když jsme stáli na terase a on mi hladil po mém 8 měsíčním bříšku. "Sammy, to je přeci jedno, hlavně, aby bylo zdravé" dal mi pusu na tvář. Jak já ho miluji. Zničehonic jsem ucítila prudkou bolest v podbříšku. Stáhla jsem se do předklonu.
"Sammy, co se děje?"zeptal se nervózně Jerry. "Já nevím, ale strašně to bolí"
Jeremy na nic nečekal a běžel mi do ložnice pro tašku, aby mi zabalil. Mezitím jsem pomalu šla přes obývák k vchodovým dveřím. Jeremy běžel ze schodů, jak namydlenej blesk. To se mu však vymstilo. Na posledním schodu zakopnul a spadl na zem. Na to jestli je v pohodě se nebylo potřeba ptát. Měl rozseklý ret a z nosu mu tekla krev. Rychle vstal a popadl mě kolem krku.

"Tak paní Blacková, máte krásného syna" řekl mi porodník a já se usmála. Sestřička mi ho dala na hruď, aby náš synek slyšel tlukot mého srdce a mateřskou lásku. Jerryho někde křísili sestřičky ze mdloby. Byla jsem převezena na normální pokoj, kde mi za chvilku přivezli našeho synka. A vy se ptáte jaké má jméno že? S Jerrym jsme se rozhodli, že bychom se stejně na žádném jméně neshodli a proto jsem se dostala k nejlepšímu řešení. Pojmenovali jsme ho po člověku, kterému patří dík, že jsme se dali dohromady. Bude se jmenovat po Jimmym.

Jimmy Black junior. Svoje kluky jsem si přitáhla do obětí a každému věnovala sladkou pusu. Miluju svoje kluky. "Děkuji ti" pošeptal mi Jerry do ucha a políbil do vlasů. Někdo klepal na dveře. Čekala jsem, že to budou rodiče, ale nebyly. Ta osoba, co vstoupila do pokoje mi nahnala slzy do očí. Bylo mi fuk, že jsem byla pár hodin po porodu, ale musela jsem to udělat. Jerrymu jsem předala opatrně Jimmyho a rozběhla se obejmout osobu, kterou jsem 8 let neviděla. Byla to Stephanii se svou dcerou Jane. Byla jiná. Smutná. S ní se život opravdu nemazlil. V 16 matkou, Spencer se po dvou rocích na ní vykašlal a našel si jinou.  Prostě ho nebavilo se starat o své dítě. Rodiče ji tenkrát pomohli a nechali ji bydlet u nich, než se postaví na vlastní nohy. Nyní je dva roky vdaná za rozvedeného podnikatele. Takže k tomu ještě Jane má 2 nevlastní bratry.

"Kde se tu bereš?"zeptala jsem se jí. "Chyběla si mi, teprve, když mi Jerry zavolal, že rodíš a určitě by si mě ráda viděla a tak jsem tady" vykřikla radostně. Mám ji ráda.

"Najít lásku je dobré, ale nehledat a dostat je lepší"
William Shakespeare.
Dočetla jsem citát a zaklapla knihu. Položila ji na stůl. Přejela jsem rukou přes obal a usmála se. Tento citát změnil život mě a lidem okolo mě.
Nezklamal si...

Ahojky, tak toto je konec mé první knihy. Doufám, že vás trochu nadchla a občas pobavila. Přiznávám, že tu jsou i nudné pasáže, ale teď si říkám, že by to nebylo ono. Moc vám děkuju za podporu, nejde to ani slovy popsat, jak mě vaše komentáře a hlasy posunovali dál. Zatím ahoj a uvidíme se u dalšího dílu s novými hrdiny. Vše se brzy dozvíte v infu.
Vaše Kikule :-)