Kamarádi?!

28.kapitola

Byla stále noc, ale já nemohla usnout. Nedokážu to. Stále se mi vrací vzpomínky na dnešní odpoledne. Zajímalo by mě, kdo mi zavolal pomoc. Nikdo nechodí zadním vchodem náhodou a cizí lidé tam mají vstup zakázaný.

Bratři a Judy byli stále na svém místě a spali. Opatrně jsem si vytáhla z nočního stolku mobil. Odemkla jsem si ho, čas ukazoval jasně 4 hodiny ráno. Otevřela jsem si galerii a začala si prohlížet fotky. Narazila jsem na fotky, které mi vykouzlily na rtech úsměv nebo ze kterého se rázem z úsměvu stal smutek.

Mobil jsem odložila zpět a pokusila se usnout. Což se mi po dlouhé chvíli povedlo. Ale spala jsem alespoň 4 hodiny.

Ráno jsem se probudila s bolestí hlavy. Za sebou jsem měla zvonek, kterým jsem okamžitě zavolala zdravotní sestřičku. Když jsem vyčkávala příchodu sestry, všimla jsem si na stolku kytici růží a v sáčku pomeranče. Kdo to mohl přinést?

"Kdo to jsem přinesl?" zeptala jsem na něco jiného než jsem ve skutečnosti chtěla. "Jeden chlapec, takový černovlasý s modrýma očima a měl štíhlou postavu, myslela jsem, že je to váš přítel, když vás držel za ruku. A když odcházel měl slzy v očích" popsala mi ho.
Jeremy? "Nejmenoval se náhodou Jeremy Black?"přimhouřila jsem oči. "Nevím, nepředstavil se, ale byl tu s ním ještě jeden kluk. Ten se představil jako Jimmy Black a měl blond vlasy" podala mi prášek. Vzala jsem si od ní pilulku a zapila ho čajem. Sestra odešla a já se opět podívala na kytici.
"Sammy!"vykřikl někdo. Byla to Judy. Kluci se pomalu probouzeli taky. "Je ti dobře?"začali všichni na mě útočit se spoustu otázek. Ruce jsem zvedla do gesta buďte na chvíli zticha. Na povel všichni zmkli. "Kdo mi zavolal záchranku?" zeptala jsem se.
"To my nevíme" zakroutili všichni hlavou.

Odpoledne, když všichni odešli, mě čekala poslední návštěva v podobě policisty. Řekla jsem mu pravdu od začátku do konce. S ničím jsem se netajila. I když vím, že mi kdykoliv může Lucy znovu ublížit jak psychicky, tak fyzicky.

Konečně, když odešel policista jsem měla klid. Začala jsem přemýšlet, co mi dneska řekla sestřička. Jeremy tu byl držel mě za ruku a brečel. Že by se dozvěděl konečně pravdu? Nebo on mě našel a zavolal pomoc?
Tolik otázek mi létalo hlavou. Neznala jsem na ně odpověď.

Z přemýšlení mě vyrušila sestra. "Někdo se tu za vámi přišel podívat, mám ho pustit dovnitř?"zeptala se. Já přikývla. Ve dveřích se objevil Jimmy. Usmál se a já taky. Rukou jsem mu pokynula ať si sedne.
"Byl si tady ráno?" zeptala jsem se rovnou. "Byl tu se mnou i..." nestihl doříct, jelikož jsem mu skočila do řeči. "Jeremy" vykřikla jsem.

"Donesl ti kytici a ty pomeranče" začal vyprávět. "Byl dost v šoku z toho, co jsem mu řekl. A teprve, když viděl Lucy v poutech, tak se zhroutil ještě víc. Moc ho mrzelo, že ti nevěřil a nedokázal ti říct to, že tě miluje. Lucy se nakonec přiznala a byla převezena na psychiatrické léčení. Trpí nějakou nemocí, se kterou si prý neuvědomovala, co dělá. Jeremy jel se mnou do nemocnice. Nechal jsem ho jít první a o samotě. Když jsem po dlouhé době potichu otevíral dveře, slyšel jsem ho se ti omlouvat. Potom tě políbil na čelo. Radši jsem zavřel dveře a sedl si zpátky na místo. Odcházel s očima opuchlýma a já jsem ti sem donesl křižovky. Máš je ve stolku." dokončil a já se usmívala. "Díky, dáš si?"zeptala jsem se a ukázala na pomeranče. "Jasně" odpověděl a pomohl mi je oloupat. "Sammy, podívej se mi do očí a popravdě mi odpověz prosím" zvážnil Jimmy. "Miluješ taky Jerryho?" Jeho otázka mě nezaskočila, věděla, že se na ní zeptá. "On mi jediný ukázal, jak se mám postavit svému strachu a překonat samu sebe. Miluju ho a nechci ho ztratit, je to můj vzduch, bez kterého nedokážu žít" řekla jsem mu pravdu. "Musíš mu dát jen trochu času, než se z toho trochu vzpamatuje" dal si měsíček pomeranče do pusy.

"A co ty a holky?"změnila jsem téma. Protože mám dojem, že jsme stále mluvili o mě a nic o něm.
Začal se červenat a culit. "Mám holku" lišácky se usmál a svůj pohled sklonil do země. "Tak povídej, ať to z tebe nemusím tahat" šťouchla jsem do něj. "Jmenuje se Chloe a jsme spolu rok a čtvrt. A vím, že je to ta pravá" dořekl a zvedl se ze židle. "Byla tu Steph?"zeptal se. "Příjde zítra" odpověděla jsem mu a on mi dal pusu na čelo.

Další kapitola na světě. Děkuju Vám moc za hlasy a komentáře. Moc si jich vážím.
Vaše Kikule :-)