Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola XXVII.

... O mnoho dnů později

Remus někam spěchal a Severus ho pronásledoval. Přeměnila jsem se v netopýry a sledovala jsem je. Mířili k Vrbě mlátičce a oba dva zmizeli v nějaké tajné cestě. Vydala jsem se tam a během chvíle jsem se objevila v Chroptící chýši.

Zaslechla jsem ránu a  slyšela několik hlasů, které by mi byly až moc povědomé. Vyšla jsem schody a objevila jsem se ve dveřích, kde jsem nakopla Petera Pettigrewa a ten se zapotácel zpět do místnosti, čímž jsem mu překazila útěk.

"Isabel?" ozval se Remus a Sirius mě hned poznal, jelikož jsme se spolu setkali před lety, kdy jsem jeho, Petera, Remuse a Jamese Pottera vystrašila svou přítomností, když chtěli Severusovi sundat kalhoty, když ho drželi ve vzduchu za kotník. "Co tu děláš?"

"Sledovala jsem tebe a Severuse... Jak vidím tak pravý zrádce se našel," řekla jsem a myslela tím Pettigrewa.

"Bude v pořádku," řekl Remus po chvíli, jelikož jsem zabloudila pohledem k Severusovi, který byl v bezvědomí.

"To vím taky, ale cítím tu krev."

Nakonec jsem dokázala, že jsem na jejich straně a tak jsem vzala Rona na záda a šli jsme zase ven.

"Takže ty jsi dcera Zmijozela," ozval se Sirius.

"Přesně tak... Ani ne za rok mi bude jeden a půl tisíce let."

"Páni," řekli všichni.

"Na chodící mrtvolu vypadáš celkem slušně," řekl Black a já se pousmála. "Nechceš pomoct?"

"Zvládám to," řekla jsem.

Začali jsme se také bavit o tématu našeho prvního setkání... Prý teď působím milejší. 

Došli jsme ven, kde jsem ze sebe Rona sundala a šla jsem kus s Blackem.

"Pokud ti to nebude vadit, že ti Zmijozel něco nabízí... Měla bych pro tebe nějaké oblečení po svých ex... Pokud ti to nebude vadit."

"Ne."

"Pokud bys neměl kam jít... Ráda ti najdu útočiště."

"To bys vážně byla ochotna udělat?"

"Samozřejmě."

"Jsi zlatá," řekl Sirius a já se pousmála.

"Alespoň budu moct prozkoumat ta tvá tetování," řekla jsem nahlas a plácla se za to, jelikož to bylo jen pro mě. "Omlouvám se... moc mluvím."

"Zaujala tě?" zeptal se pobaveně.

"Mám taky jedno," řekla jsem a ukázala svůj klíč.

Potom jsem dala prostor Harrymu, aby si promluvil se svým kmotrem a to do té doby, než se ozvala Hermiona a ukázala na měsíc v úplňku.

Jakmile svit měsíce ozářil Remuse, začal se ihned přeměňovat ve vlkodlaka.

Peter toho využil a chtěl zmizet, jenže já se do něj zakousla a zamezila mu tak pohybu. Po chvíli jsem přestala a Peter byl něco jako v transu. Aby neutekl, využila jsem netopýrů a sama jsem se v ně přeměnila, jelikož jsem potřebovala chytnout Siriuse, kterého vlkodlak odhodil.

"Dobrý?" zeptala jsem se a Sirius přikývl.

Zaslechla jsem vlčí vytí, takže jsem zvedla a jako šelma byla připravena vyrazit.

"Jdu první," řekla jsem Siriusovi a ten znovu přikývl.

Můj plán mi překazil Severus, který se už probral a vylezl mezi ty tři a vlkodlaka, kterého si všiml až po jeho zavrčení, což mě donutilo vyrazit a se svojí silou se mi podařilo vlkodlaka odhodit.

Mé oči chytly ten děsivý odstín, který jsem poprvé viděla u Lestata. Upíra z 18. století. Starodávný upír Magnus jej proměnil ve dvaceti letech, než dobrovolně vešel do plamenů, což je jeden ze způsobů, jak se zabít.

Lestat nikdy neměl na vybranou a také neměl nikoho, kdo by ho učil, jak se chovat jako upír, aniž by vzbudil pozornost. Vše se učil sám, což na něm obdivuji.

Setkali jsme se v Paříži a to těsně před vznikem Théâtre des Vampires. Potkala jsem zde i Armanda a také Maria spolu s jeho synem. Ti dva měli k sobě vždycky blízko.

Otevřela jsem ústa a odhalila tak upíří tesáky, které byly od ještě od Peterovy krve.    

"Musíte pryč!" řekla jsem a ani jeden se neměl k odchodu. Otočila jsem se směrem k nim a oni měli možnost vidět mé děsivé oči a ústa od krve.

Vlkodlak proti mně vyrazil, ale Sirius se přeměnil v černého psa a skočil na něj.

Po chvíli ho vlkodlak odhodil směrem ke mně a já proti němu vyrazila jako hejno netopýrů, jenže těsně před ním jsem se přeměnila zpět.

Chvíli jsme takto bojovali, než se podařilo Siriusovi vlkodlaka odlákat a já se svalila na zem, jelikož mě vlkodlak dost poškrábal... Vlkodlaci byli pro mě jedno z mála hrozeb, která mě mohla zranit, nebo v nejhorším zabít. Potom to byl oheň, požití mrtvé krve anebo úplná ztráta své vlastní krve.

"Isabel," ozval se Severus a přiběhl ke mně.

"Krev... Potřebuju krev," řekla jsem a Severus i ostatní mohli vidět, jak mi z hrdla teče krev a já ztrácím na kráse.

Moje tvář začínala nabírat až moc mrtvolné barvy.

"Is-"

"Jdi pryč!"

"Ale-"

"Jdi pryč!!" řekla jsem naštvaně a podívala se na něj, přičemž Severus ustoupil.

Musela jsem vypadat příšerně. Navíc tráva kolem mě se začala topit v louži krve a já jsem musela využít netopýrů, kteří mě skryly před zraky ostatních.

Přikázala jsem jim mě odnést do domu... Potřebovala jsem do rakve.