Mé tělo, duše i jméno je Zmijozel

Kapitola LXV.

Metala jsem kolem nás dvou kletby (občas i nějakou, která se nepromíjí) a podařilo se nám zabít celkem dost Smrtijedů, než ke mě přiletěl netopýr s tím, že se Voldemort shání po Severusovi a že je dole v loděnici. 

"Zvládneš to tu?" zeptala jsem se.

"Samozřejmě," odpověděl a já se přeměnila v netopýry.

Doletěla jsem tam a kousek od Loděnice jsem se přeměnila pouze v jednoho jediného netopýra. Nesměl mě nikdo vidět.

Přiletěla jsem tam a viděla, jak se Severus baví s Voldemortem. Když však vyslovil ta pekelná slova, že dokud Snape žije, Bezová hůlka nemůže být doopravdy jeho, ztuhla jsem.

Severuse zasáhlo řezné kouzlo a potom se do něj pustila Nagini. Úplně jsem ztratila schopnost něco dělat, jako bych zamrzla. Má slabost se ukázala i ve chvíli, co se tam objevil Harry, Ron a Hermiona. Harrymu se podařilo získat Severusovi vzpomínky a jen krátkou chvíli potom jsem viděla, jak mu dochází síly.

Když ti tři odešli ihned po Voldemortově proslovu, rozhodla jsem se přeměnit v lidskou podobu.

"Severusi," řekla jsem a klekla si němu.

Naštěstí na můj hlas ještě vnímal. 

"Isabel," vyslovil potichu a pomalu.

"Jsem u tebe. Hlavně mi neumírej."

Severus pozvedl pravou ruku a sáhl mi do vlasů. 

"Jsi nádherná... Vždycky si byla."

"Severusi, vydrž, prosím," řekla jsem a z mých očí začaly téct rudé slzy. 

"Pláč ti nesluší," citoval mě a já se na něj smutně usmála.

"Pamatuješ, jak jsem se tě zeptala, zda chceš žít s někým na kom ti záleží?"

Severus přikývl v souhlas.

"Myslela jsem tím sebe... Ptám se tě znovu? Chceš se mnou trávit nesmrtelnost?"

Snape se na mě podíval a já pochopila, že chce polibek.

"Ano," odpověděl při mém polibku.

"Teď to trochu zabolí," řekla jsem a zakousla se do jeho krku.

Chvíli jsem sála, než jsem si propíchla ruku a pobídla Severuse k tomu, aby začal sát. Ten začal a během chvíle jsem se od něj odtáhla, protože té krve bylo moc.

Severus se začal utápět v bolestech.

"To se nám stalo všem... Teď umírá tvé lidské tělo."

Ještě nějakou tu dobu se válel v bolestech, než přestal a já mohla vidět, jak mu bledne pokožka, rostou zuby a jak se jeho tělo léčí ze zranění. Jeho vlasy nabrali barvu nádherné havraní černé a jeho tvář získala jemnější rysy.

"Vítej mezi nesmrtelnými," řekla jsem a postavila se. "Teď se podívej na svět svýma upíříma očima."

Severus se začal dívat kolem sebe a byl z toho unesen. Bylo to něco nepopsatelného. Podíval se na oblohu a já se tak během okamžiku objevila po jeho boku. 

"Pojď, musíme se vrátit," řekla jsem a tím ho vrátila do reality.

Severus se na mě podíval, přitáhl si mě k sobě a políbil.

"Zkus mě neudusit, ano?" zavtipkovala jsem, jelikož měl přeci jen silnější stisk než předtím.

Severuse jsem chytla za ruku a ruku v ruce jsme šli k hlavním dveřím vedoucí do Velké síně.