Herec ✓

Pěkný zadek

Láska a život je jako když jste na houpačce. Jednou jste nahoře, vidíte krásu kolem sebe, ale pak sjedete zase dolů a škrábete nohami o zem...
Ale každá lanka každé houpačky se jednou přetrhnou a vy spadnete.
Chtěl bych vám povyprávět příběh o mé houpačce lásky a života. O houpačce, kterou jsem musel mnohokrát převazovat, suků je tam více, než je pohledné... O tom, jak už nemám jak a čím dál svazovat roztržená lanka k sobě...
Dokud mi nebylo Španělem dáno jeho lanko...

„Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem..."

Dramaticky jsem hleděl na zem pódia a snažil se tvářit vážně. Bylo to pro mě důležité. Teda - pro mě? Spíše pro mou matku. Chtěla ze mě mít herce, ale já nezvládal divadlo, natož abych si dával pozor na dráty na zemi!

,,Stop! Stop, stop!" Tohle mou mluvu zastavilo. Křik režiséra. Přejel mi z něj mráz po zádech. ,,Vypadni z pódia a už se nevracej! Kolikrát ti mám říkat ať nečumíš do té země?!! Kde máš ty pocity?! Jsi snad nejhorší herec!!!" Tahle věta raní snad každého. Ale má pravdu. Neumím lhát, přetvařovat se... Natož abych falešně brečel před lidmi. Ale vyjadřování a mluva mi šla perfektně. Seskočil jsem na zem z pódia, i když vedle mě byly schody, se sklopeným pohledem plný bolesti si vzal všechny věci a mířil ke dveřím. Odešel jsem bez jediného slova. Velké a těžké dveře se se skřípotem zavřely a já se ocitl na slunci. Přivřel jsem nepříjemně oči a zamžoural jimi do dálky. Stačila jen chvíle... Chvilička. A já bych byl na zemi.

Stál jsem jakýsimu klukovi v cestě. Ale jeho křik mě na něj upozornil. Až po chvilce jsem zaregistroval, že jede na skateboardu - a že mu to šlo! Mé oči byly spoutány na jeho záda. Jeho blonďaté vlasy mírně pocuchané od větru vlály jako vlajka... V mé hlavě se ozvaly dvě věty. ,,Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem..." Na tyhle věty jsem zareagoval poměrně dost rychle. Obrátil jsem svůj pohled čelem vpřed a pomalým krokem se vydal domů. I přes všechno smutné a bolestné jsem přemýšlel co to bylo za kluka. Nebyl určitě odsud, vypadal cizokrajně a jeho špatná mluva ho prozradila snad nejvíce. To jeho "Pozor" mi zůstalo na chvíli v hlavě. Jeho hlas nebyl tak monotónní, ale byl čistý a příjemný na poslech. Dívky jdoucí menším davem lidí se za ním otáčely, červenaly se a nebo začaly ty klasické věty typu "Ten zadek je tak sexy". Ale já bych s nimi možná i souhlasil, jenže jsem kluk. Zahleděl jsem se do mobilu a s hlavou plnou myšlenek pomalým šoupavým krokem šel domů. ,,Máma mě zabije - dvakrát." Zašeptal jsem si tiše.

☆.。.:*・°☆.。.:*・°☆.。.:*・°☆.。.:*・°☆

//zdravím všechny milovníky romantiky a *úchylný úšklebek* sexu :D Tato story bude psána jen po menších částech a to hlavně pro stránku Crazy Fujoshi CZ/SK, kde jsem též i admin. Tak co, připravujete se na největší várku shipů? Přemýšlíte už na jménech těch dvou? :3