Herec ✓

Jako kdyby mi pomohl zavázat uzlík

Probudil jsem se až ráno u něj v posteli s mokrou tváří od jeho slin. Můj obličej utvořil mírně znechucenou grimasu. Ale pak jsem se spokojeně usmál, objal ho a dřímal dál. Byl jsem mimo, ospalý... Pak mi ale došlo, že je středa a já musím do školy. Nespokojeně jsem zamručel a přemýšlel, jak jej probudím.

Začal jsem mu věnovat pár polibků, následně polibky prodlužoval a jeho ret sál a kousal ho. A tím se probudil. ,,Dobré-" zívl tiše a dořekl svou myšlenku. ,,Dobré." Uculil jsem se snažíc se nemyslet na dění v noci. ,,Jakpak jsi se vypsal?" Optal se a pohladil mě poslepu po tváři. ,,S tebou krásně, jen jsi mi oslintal ksicht jak buldog." Uchechtl jsem se.

Takové ráno bych si přál mít každý den. Klidný, bez stresu, s ním. Byl jsem do něj zamilovaný až po uši. Pomalu jsme se zvedli, společně odešli do koupelny, dali si sprchu, vyčistili zuby, oblékli se... V kuchyni si udělali na snídani chléb s pomazánkou a byli připraveni vyrazit. Jeho otce jsem nepotkal, ale asi je doma, protože tu má auto. Taky jsem měl pravdu.

Cesta do školy nebyla tak těžká, jako špatné myšlenky.

Byla právě ta hrozná doba kdy musím čelit nátlaku lidí. Každou minutou mi utíkala radost, měnila se ve strach, že tam matka dojde... Nebo že se o tom někdo dozvěděl. ,,Dneska si pro tebe dojdu, zasloužíš si nějakou pěknou péči.“ šeptl mi v autobuse... Asi něco zase vymýšlel.

Naše cesty se rozdělily polibkem. Já šel do školy, on do kavárny. Tentokrát jsem končil později, mám devět hodin a on má jen osmihodinovou směnu. Setkal jsem se s Evelyn a celý den trávil s ní. Lidé už se v mém okolí začínal doslýchat, že jsem gay. Naštěstí to brali v pohodě. Někteří sice ne, ale... No dobře, moc v pohodě to nebylo. Párkrát si mě vzali do úst, já jen zrudl studem a zmizel pryč.

Ale je to přeci názor jiných, nemůžu jim ho brát.

Rozhovor s Evee byl asi takový:
,,A donuty?"
,,Co s nima?"
,,Jaký jsou lepší? S dinosaurovým posypem nebo s jednorožčími třpytky?"
,,Rozhodně ty s Maxipsem Fíkem."

Ano, jako malý jsem sledoval tu pohádku a tak jsem pořád chtěl buchtu nebo dort s tím psem... Byl jsem dítě, tak mě nechte žít!

Skončila škola. Nervózně jsem se oblékl v šatnách do bundy, narazil si na hlavu tmavě modrou čepici. Z pod ní mi trčely prameny hnědých vlasů. Obul jsem si rychle černé kotníkové boty, zašněroval si je a s batohem na zádech vyšel ven. Evelyn spěchala domů, takže mi utekla. Všiml jsem si, že tam venku byl prazvláštní shluk holek. Ale nikde Dominic. Leda, že by ho obklopily holky.

Začal jsem před hlavními dveřmi školy psát jemu SMS, že budu čekat. Ale nestihl jsem to. Vyrazil s rychlostí blesku proti mně, ocitl jsem se v sekundě v jeho objetí a ve vzduchu. Nohy jsem trochu obmotal kolem jeho pasu a objal ho taky. Lidé koukali ale nic neřekli. Možná si jen šeptali či nás fotili.

Slezl jsem z něj, usmál se a schoval mobil. ,,Jakpak se moje malý zlato mělo?" Usmál se na mě mile a zamilovaně. V ruce držel velkou čokoládu pečlivě zamašličkovanou bílou stužkou. Dal mi ji hrdě natolik, že má první myšlenka byla, že ji dělal sám. ,,Děkuji! Má nejoblíbenější!" Objal jsem ho šťastně a ignoroval okolí. ,,Myslel jsem si, že dostanu pusu semhle." Ukázal na tvář, já si povzdechl a s úsměvem mu dal na tvář pěknou malinkou pusu. ,,A semhle." Ukázal na rty.

Nervózně jsem se ohlédl. ,,Koukaj..." Zaklel jsem tiše. ,,Tak já sám." Řekl hrdě a já se ocitl omámen v polibku. Odtáhli jsme se od sebe a pomalu vyšli. Koukali na nás, parta kluků nás nazvalo buznami a prasaty. Ale on mi ještě k tomu chytil ruku.
Rudl jsem, klopil pohled k zemi a šoural nohama při každém kroku.

,,Závidí ti, že máš lepšího v posteli než oni." Naháněl si ego a já v tu dobu vyprskl smíchy.

Bylo mi lépe, ani jsem na to nemusel myslet. Jako kdyby...

Jako kdyby mi pomohl zavázat uzlík... Na lanku od houpačky... A pomohl mi i se zapomenutím, že tam je...

Kapitolka věnována eggsmile :)