Spojeni magií ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ¹

5. Pryč s antipatiemi

,,Kolik lektvarů už tě přinutil uvařit, aby mohl Nebelvíru sebrat body?" ptal se pobaveně Ron svého nejlepšího přítele o čtyři dny později ve Velké síni, kde se sešli brzy ráno na snídani. Bylo to hlavně z toho důvodu, že Harry trávil většinu času se Snapem a snažil se s ním... sblížit. Brr. To slovo ho nutilo třást se po celém těle.

,,Žádný," zabručel v odpověď Harry a žaludek se mu stáhl nervozitou jako každé ráno, když přemýšlel nad tím, co se mu dnes ve Snapeově přítomnosti přihodí. Ty čtyři dny vlastně nebyly tak hrozné, jak se obával. Harry si po většinu času vypracovával v jeho přítomnosti úkoly a byl překvapený, když mu profesor tu a tam pomohl a nepeskoval ho, že nad i napsal moc velkou tečku. Mladík se nad tím musel ušklíbnout. To by bylo Snapeovi podobné.

Taky hráli šachy, což Harryho uklidňovalo a nemusel při tom čelit svým myšlenkám. A povídali si. Váhavě, s pokorou k tomu druhému. Harrymu to přišlo šílené a neskutečné. Ale zatím... zatím to fungovalo. A Snape po něm nechtěl něco víc -

A navíc mu dovolil strávit Vánoce v nebelvírské věži, kde na věštbu na chvíli zapomněl.

,,Ahoj, kluci!" pozdravila je s úsměvem Hermiona, vedle níž šla Gwen s květinovým věnečkem ve vlasech. Když zachytila Harryho pobavený pohled, začervenala se a posadila se naproti němu.

,,To ti dala Lenka, nemám pravdu?" zasmál se a Gwen přikývla. Hermiona vypadala trochu rozpačitě a posadila se vedle Rona.

,,No, ano, stojí u hlavního schodiště a nabízí věnečky všem, kdo kolem ní projdou. Kdyby se mnou nešla Gwen, taky by mi jeden vnutila," prohlásila a začala si nandavat jídlo na talíř.

,,Ta holka je prostě skvělá," nechal se slyšet Ron a prohýbal se smíchy, ,,šílená, ale skvělá."

,,Tak povídej, Harry, jak to jde se Snapem?" vyzvídala Hermiona a i Gwen teď zvědavě zvedla oči od talíře. Harry po ní střelil nejistým pohledem a poškrábal se na zátylku.

,,No - vlastně to není tak hrozné, jak jsem čekal. Několikrát jsme si spolu zahráli šachy. Povídali jsme si. Pomáhal mi trochu i s úkoly a tak," vysvětloval své nejlepší kamarádce a pak uhnul pohledem. ,,Jen se docela bojím toho, co bude dál. Je docela obtížný se s ním nějak bavit. Po pár vteřinách ten rozhovor ztrácí smysl a pak nastává to trapné ticho. Já - já nevím, Hermiono. Nedokážu si představit, že bychom se mohli dostat k něčemu... ty víš čemu," povzdechl si.

,,Hmm, já vážně nevím, jak ti pomoct, Harry," zamumlala Hermiona zamyšleně a pozorovala ho. Gwen si tiše odkašlala.

,,Vždycky, když jsme se nudili, tak jsme s mamkou a s bratrem hráli Otázky a odpovědi. Můžeš si pozměnit pravidla podle sebe a je to docela legrace. Například můžeš pokládat jenom vážné otázky, nebo jen ty, na které chceš opravdu znát odpověď, nebo nějaké potrhlé... a když ta otázka není dostatečně vážná nebo zábavná, existují tresty a pak také odměny. No," začervenala se Gwen, ,,takhle jsme to hráli. Třeba jsme si brali Bertíkovy fazolky nebo čokoládové žabky -"

,,Pochybuji, že Snape bude chtít hrát tuhle hru a pojídat při tom čokoládové žabky," ušklíbl se Harry. Co když - co když ale bude chtít něco jiného? Jako by mu Hermiona četla myšlenky, protože se na něj vzápětí nejistě podívala a věnovala mu soucitný úsměv.

,,Jednou k tomu budete muset dojít, Harry. A květen se blíží -"

,,Já vím, Hermiono," skočil jí naštvaně do řeči a cítil, jak mu poskakuje žaludek nervozitou. Neměl snídat. To byl hloupý nápad. ,,Ale jsou to jen čtyři dny. Čtyři!"