Spojeni magií ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ¹

27. Křiklanův večírek

V pondělí už se Harry zase vrátil na vyučování. Největší radost, že je zase zpátky, měli pochopitelně jeho přátelé. Když přišel ráno na snídani do Velké síně, Ginny vyskočila od nebelvírského stolu a běžela ho obejmout. Potom se k ní přidala i Lenka a Gwen mu se zářivým úsměvem zamávala od mrzimorského stolu, když se šel posadit ke stolu Nebelvíru, kde mu místo drželi Hermiona a Neville.

,,To je bezva, že už jsi zase v pořádku, Harry," usmál se na něj potěšeně Neville a podal mu pohár s dýňovou šťávou. ,,Fakt jsme se o tebe báli. Když mi Hermiona řekla, co se stalo... Otřáslo to nejspíš všemi kolejemi, ale tou naší pochopitelně nejvíc. Byl za tím Ty-víš-kdo, viď?"

,,Nejsem si jistý," zahuhlal Harry a pustil se do snídaně. Skutečně to nevěděl, ale začínal si říkat, jestli na jeho slovech něco není. Voldemort přece byl Zmijozelův dědic, a jestliže se mu do rukou dostal tenhle medailon, kdo ví, co s ním provedl... klidně to mohla být jeho práce...

,,A co famfrpál? Budeš hrát dál?" zajímal se Neville. ,,McGonagallová musela určit nového kapitána. Je jím McLaggen a prý je to s ním strašný... celý tým se už nemůže dočkat, až se vrátíš. Zúčastníš se už zápasu proti Havraspáru, že jo?" ujišťoval se.

,,To si piš," zazubil se Harry a Neville se rozzářil. Harrymu ale dělala starost jeho rvačka s Ronem. Nebyl si jistý, jak by se k němu měl chovat. Na chodbách a při vyučování ho může přehlížet, ale při famfrpálu asi těžko...

,,Dobrý bože, Harry, tak rád vás tu zase vidím zdravého a plného sil!" ozvalo se za ním a když se mladík otočil, zjistil, že za ním stojí potěšený Křiklan.

,,Díky, pane profesore."

,,Poslyšte, doufám, že teď už konečně přijdete na můj další večírek. Byl jste jen na tom před Vánoci, a to je žalostně málo, drahý chlapče! Chci vás představit tolika lidem, všichni se už nemohou dočkat, až se s vámi setkají! Přišel byste, můj milý chlapče? Konalo by se to u mne v kabinetu tuto sobotu. Doufám, že si na mě konečně uděláte čas!" usmíval se dobrosrdečně, a pak pohlédl na Hermionu a Ginny. ,,A vy dvě byste samozřejmě byly taky zvané."

,,No... tak vlastně proč ne," pokrčil rameny Harry, když obě dívky pozvání přijaly. ,,Přijdu moc rád, pane profesore."

,,Výborně!" rozzářil se Křiklan. ,,Udělal jste mi velkou radost! Už se nemohu dočkat, pozvu ještě pár lidí... ano, ještě pana Zabiniho, toho jsem ještě nezastihl... tak vám přeji pěkný den, Harry!"

,,I vám, pane!"

,,No bezva, další jeho večírek," povzdechla si Hermiona a rýpala se vidličkou v míchaných vejcích. ,,Já ti tak závidím, Harry, že jsi byl jen na tom jednom! Kéž bych se z toho mohla vykroutit jako ty..."

,,Ale jdi," konejšil ji Harry, ,,nemůže to přece být tak hrozné."

•••

Harry si čas, než se bude muset odebrat ke Křiklanovi, krátil tím, že si dopisoval zameškanou látku. Hermiona byla ochotna mu půjčit své zápisky, a tak se to snažil co nejrychleji dopsat, aby jí je mohl včas vrátit. Byla totiž schopná vyšilovat i kvůli jednomu dni, kdy se nebude moct učit.

,,Mrzí mě to," řekl Severusovi, zatímco si přepisoval poslední poznámky z přeměňování. ,,Kvůli mně teď máme jen měsíc. A pak... co když zaútočí, a my nebudeme připraveni?"

,,Budeme, neboj se," ujišťoval ho Severus, ,,a jestli si chceš být jistý, měl bys nechat toho přepisování."

,,Zbláznil ses? Jestli nebudu mít dopsanou látku, McGonagallová mě zabije. Dřív než Voldemort," uchechtl se Harry. ,,I kdybych jí řekl, že jsem, ehm, já nevím, bojoval s mantichorou, stejně by mě to neomluvilo, že nemám zápisky a vypracovanou esej. A ještě bych dostal školní trest, i kdybych měl třeba jen jednu nohu a jednu ruku nebo tak."