Spojeni magií ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ¹

56. Tkalcovskou ulicí na Grimmauldovo náměstí

U Severusova lůžka seděl Brumbál, který si tiše vyslechl vše, co mu lektvarista pověděl. Možná to byly jen jejich domněnky, ale dávaly smysl a možná ukrývaly i pravdu.

,,Ano, je to velmi pravděpodobné, že by se Voldemort pokusil spojit svou magii s Grindelwaldovou," pokýval nakonec souhlasně hlavou. ,,To ale neznamená, že není šance je porazit. Kdepak je vlastně Harry?"

Severus stiskl rty do úzké linky a mezi obočím se mu objevila malá vráska. ,,Myslím, že šel za Jupiterem. Probírali jsme spolu vše, co jsem vám teď řekl. A Harry si nevěří. Myslí si, že to nedokáže, že nemá prakticky žádnou šanci. Temný pán a Grindelwald mu vzali naději."

,,To je nemilé," odvětil Brumbál a trochu se zamračil. Zamyšleně si hladil své dlouhé stříbrné vousy. ,,V poslední době je toho na něj nejspíš příliš moc."

V poslední době? chtěl odseknout Severus. Spíš v posledních šesti letech, co tady studuje a bojuje bitvy, které máte bojovat vy. Vždyť je to pořád ještě kluk!

,,Proč jste mi neřekl, že byl Harry sedmým viteálem?" zeptal se ho místo toho a zabodl do něj své vyčítavé černé oči. ,,Měl jsem právo to vědět. A on ještě větší."

,,Ach, ano. Už jsem mu to vysvětloval. Samozřejmě že jsem vám to chtěl říct, ale čekal jsem, až přijde ten správný čas," odpověděl mu a při slovním spojení ,,až přijde ten správný čas" se díval na svou zčernalou ruku.

,,Jak se vám daří?" změnil téma Severus a jeho hlas už nebyl tak břitký jako před chvílí. Brumbál se tiše zasmál.

,,Říká se, že člověk by ve svém životě měl hledat převážně pozitivní věci. Je to dobrý, správný přístup. Tak tedy... Mám se výborně, protože mám dostatek citronových bonbonů a dneska jsem konečně poznal profesorku McGonagallovou v její zvěromágské podobě."

Proč se s ním stále ještě bavím? ptal se sám sebe v duchu Severus a zvedl oči k nebi. Brumbál se k němu natáhl a zlehka ho poplácal po ruce. ,,Jsem rád, že už jste v pořádku, Severusi. Už brzy bude další schůze Fénixova řádu, doufám, že se na Grimmauldově náměstí taky ukážete. Mimochodem, pomalu mi už dochází lektvar."

,,Připravím další, zabere mi to jen pár dnů," kývl Severus a zamyšleně si poklepával ukazováčkem na rty. Bude se muset zastavit v Tkalcovské ulici, aby vzal potřebné přísady. Ano, už nemá žádné fénixovy slzy a dochází mu i krev salamandra -

Vtom se otevřely dveře a dovnitř vešel Harry. Nebyl už tolik bledý, sice se neusmíval, ale zato jeho zelené oči ano. ,,Severusi, chtěl bych se -" zarazil se, protože si všiml, že tu lektvarista není sám. Brumbál se na mladíka usmál a vstal ze židle.

,,Neboj se, Harry, už odcházím. Jak se ti daří, chlapče?"

,,Do-dobře," odpověděl trochu vyjeveně. Severus na Brumbála kývl, a pak se ředitel rozešel ke dveřím. Cestou poplácal Harryho po rameni a zamrkal na něj svýma pomněnkově modrýma očima. Pak odešel, ale oni ještě zaslechli hlasité a protivné zamňoukání a ředitelovo: ,,Á, dobrý večer, Minervo!"

I přes zavřené dveře a skutečnost, že kabinet profesorky McGonagallové se nacházel trochu dál, uslyšeli naštvané: ,,U Merlinových vousů, Albusi, to nejsem já! To mě nerozeznáte od Filchovy kočky?"

,,Smůla," poznamenal Harry ve snaze odlehčit atmosféru. Severus na to neřekl nic, a tak si nebelvír povzdechl a sedl si na židli, na níž předtím seděl Brumbál. ,,Chtěl jsem se omluvit. Já... máš pravdu. Zase. Skoro vždycky máš pravdu. Samozřejmě že to zvládneme, neměl bych nás podceňovat. Ale v tu chvíli... já nevím, Severusi." Harry se zadíval ven z okna, mžoural na zapadající slunce. ,,První věštba říkala, že mám moc, jakou on nezná. Ale já žádnou takovou moc nemám. Druhá věštba tvrdí, že ho zabiju jen tehdy, když spojím svou magii s tou tvojí. Ale co když to nevyjde, protože svou magii s někým spojil i on? Co když tohle měla být moje síla, ale - ale on o ní prostě ví? Já fakt nevím. Budeme bojovat tak dlouho, dokud jeden z nás neumře vyčerpáním, ne? Ale třeba je Voldemort přece jenom silnější, při mně vždycky stálo štěstí, když jsem s ním bojoval..."