,,Máš všechno sbaleno, zlato?'' zeptala se ráno u snídaně Narcissa svého syna. Bylo kolem osmé hodiny a oba spolu seděli u jídelního stolu a vychutnávali si čerstvé pečivo, které jim připravila jejich domácí skřítka Dipsy.
Draco zvedl svou hlavu od ranního výtisku Denního Věštce a upil ze své kávy.
,,Myslím, že ano,'' zamyslel se blonďák a v duchu si vybavil svůj seznam věcí, který si udělal a vzpomínal, jestli si u všech položek udělal fajfku.
,,Kdyby ti cokoliv scházelo, tak mi pošli sovu a já se ti to pokusím poslat,'' usmála se na něj jeho matka.
,,Dobrá, děkuji, ale myslím, že to nebude třeba,'' pokrčil rameny zmijozel a opět se sklonil k novinám, aby mohl dočíst článek, který měl rozečtený.
Narcissa dopila svůj šálek ovocného čaje, který si pravidelně dává každý den a zvedla se od stolu.
,,Kdyby si mě hledal, budu v knihovně, jinak se v deset čtyřicet sejdeme v předsíni,'' pronesla a odkráčela z jídelny, aby mohla pokračovat v četbě knihy, kterou si včera koupila na Příčné ulici, než se vydají na nástupiště 9 a ¾.
Když Draco dočetl noviny a dojedl svou snídani, také vstal od stolu a šel do svého pokoje, aby pro jistotu ještě překontroloval, zda-li má vše.
Třikrát si překontroloval seznam a když zjistil, že mu nic nechybí, lehl si na svou postel a pustil se do čtení knihy, kterou dostal od matky k patnáctým narozeninám. Úplně na ni tenkrát zapomněl a když ji nedávno našel, tak se rozhodl, že když ji dostal jako dárek, tak by jí měl dát šanci a překvapivě nebyla vůbec špatná.
Nějakou dobu byl plně ponořen do děje, když se vedle něj objevila Dipsy, aby pánovi připomněla, že už by se měl vydat. Skřítce poděkoval, vzal si svůj kufr a sešel po schodech do haly.
,,Kde se to couráš, zlato?'' zamračila se Narcissa, která při pohledu na své hodinky zjistila, že už mají pětiminutové zpozdění.
,,Omlouvám se, úplně jsem ztratil pojem o čase,'' zamumlal Draco a společně s matkou vyšli před bránu jejich letního sídla, aby je Narcissa přemístila.
Draco se nadechl, chytil svůj kufr a poté už znovu oba pocítili ten moment přemisťování.
Narcissa je přemístila před budovu Londýnského nádraží King's Cross, do nějaké postranní uličky, kterou využívalo většina kouzelníků.
,,Šup, šup, kvůli tvému zdržení nemáme moc času,'' popohnala svého syna paní Malfoyová k nádraží.
Spolu prošli přepážkou na nástupiště, kde už pobíhali jak starší, tak mladší studenti Bradavic a ještě se rychle loučili se svými rodinami.
Draco se rozhlížel, jestli tady náhodou neuvidí alespoň nějaké své kamarády a opravdu mu spadl kámen ze srdce, když se k němu přihnala jeho dlouholetá kamarádka, Pansy Parkinsonová.
,,Dobrý den, paní Malfoyová,'' pozdravila Pansy, když se vymanila z obětí blonďáka.
,,Vám také, Pansy,'' usmála se Narcisa. ,,Jak se těšíte do Bradavic?'' zeptala se poté.
,,Musím říct, že se opravdu těším, ani mě nenapadlo, že dostaneme možnost dostudovat, proto mě sova z Bradavic velice překvapila,'' přiznala černovlasá zmijozelka.
,,To nejste sama, drahá, to i tady náš Draco byl udivený, že?'' zasmála se Narcissa a preventivně svému synovi rozcuchala vlasy. Dělávala to takhle od malička, ale Draco se i tak pokaždé mračil.
,,No jo,'' zabrblal blonďák a své vlasy si uhladil. Poté se rozloučil se svou matkou, políbil ji na tvář a společně s Pansy se vydali do vlaku, aby si našli nějaké volné kupé.
,,Je tu ještě někdo z našeho ročníku?'' zeptal se Draco, když procházel uličkou vlaku.
Pansy se mírně zamračila, ale spíš to bylo ze smutku, než z nějaké zlosti. ,,Jenom Blaise, Nott a Daphne, ostatní na to neměli odvahu, aby se tu ukazovali,'' povzdechla si Pansy.
Draco se na svou kamarádku povzbudivě usmál a otevřel dveře do kupečka, kde nikdo nebyl.
,,Ani se jim nedivím, taky jsem celkem pochyboval,'' přiznal blonďák a vyzvedl svůj kufr na úložný prostor.
,,Ale díkyMerlinovi, jsi tady!'' usmála se Pansy a usadila se tak, aby měla perfektní výhled z okna.
,,Ano, matka mě trochu popostrčila a vlastně jsem rád, alespoň budu mít uzavřený ročník,'' pokrčil rameny Draco a usadil se naproti Pasny.
Chvíli seděli v tichosti a poté se najednou otevřeli dveře kupé a vstoupili jejich spolužáci.
,,Nazdár!'' křikl Blaise a posadil se vedle Draca.
Theodor jen něco zahuhlal a posadil se vedle Pansy a dále se už neozýval, protože si otevřel svou knížku a začetl se.
,,Posuň se, Zabini,'' postěžovala si Daphne, která do kupé vešla jako poslední a musela si tedy vybrat, na jakou stranu se posadí, ale jelikož chtěla mít výhled na Pansy, tak se musela posadit vedle Blaise.
,,Co takhle poprosit, hm?'' zabrblal Blaise, ale poslušně se posunul blíže k Dracovi, až se skoro dotýkali stehny. Daphne si jen odfrkla a elegantně se vedle něj posadila a dala se do řeči s Pansy.
,,Tak jak ses měl, Draku?'' zajímal se Blaise a poplácal svého kamaráda po koleni.
,,Neříkej mi tak,'' zavrčel Draco, ale poté se se rozmluvil a tak se v kupečku všichni, až na Theodora, společně bavili, než dojeli do Prasinek. Když vyšli z vlaku, tak opravdu zjistili, že z jejich ročníku tu ze Zmijozelu už nikdo není, proto budou muset držet všichni společně pohromadě, aby to tu ten poslední rok zvládli.
VOUS LISEZ
Snowman ||Drarry||
Fanfiction,,Pojď mi pomoct,'' houkl Harry na Malfoye, který stál kousek od něj a pozoroval ho. ,,To sotva, Pottere,'' odfrkl si blonďák, ale pohled měl stále upřený na něj. ,,Jo pardon, já zapomněl, že stavění sněhuláka, je pod tvou úroveň,'' usmál se Harry a...
