Spojeni magií ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ¹

49. Další černé - nebo bílé? - ovce

V den odjezdu z Bradavic se všichni studenti a profesoři sešli ve Velké síni. Harry se tentokrát necítil mizerně jako v předchozích letech. Proč taky? K Dursleyovým už se nevracel. To místo nepovažoval za svůj opravdový domov. Doma byl v Bradavicích. A tady zůstával.

Harry věděl, že ochrana, jíž mu poskytla jeho matka a jejíž láska mu proudila v žilách, brzy vymizí. K Dursleyovým už se nikdy nevrátí a pokrevní pouto už jej před Voldemortem neuchrání.

Ale teď tu je Severus, a s ním má i novou naději. Novou sílu. Konečně měl po těch šesti letech pocit, že skutečně něco dělá. Že bojuje. Možná se tak trochu cítil, když se scházel se členy Brumbálovy armády a učil je se bránit.

,,Budeš nám psát, že ano, Harry?" ujišťovala se Hermiona, když Brumbál dokončil svůj proslov, při němž se rozloučil se studenty sedmých ročníků a všem popřál krásné prázdniny. Studenti ze začali zvedat a vycházet z Velké síně, aby se dostali ke kočárům, jež by je odvezly na nástupiště v Prasinkách, kde na ně čekal bradavický expres.

,,Samozřejmě že budu, neboj se. Za koho mě máš?" zamrkal na ni a ona se usmála.

,,Uvidíme se o prázdninách, že jo?" zeptal se ho opatrně Ron a Harry důrazně přikývl. Zrzek si úlevně vydechl a s úšklebkem ho bouchl do ramene. ,,To je bezva."

,,Přece budu muset zkontrolovat, jestli můj dům ještě stojí," odpověděl mu žertovně a oba dva hoši se rozesmáli. ,,Už vám je sedmnáct. Jste dospělí."

,,Páni, ty sis toho všiml?" hrál překvapeného Ron, ale pak se usmál a poplácal ho po zádech. Ve Velké síni už moc studentů nebylo. ,,Neboj, za měsíc už budeš taky dospělej."

,,No, měl jsem na mysli, jestli vstoupíte do řádu," upřesnil Harry. Hermiona a Ron se po sobě na chvíli podívali.

,,Samozřejmě jsme o tom přemýšleli," začala váhavě Hermiona a pohrávala si s lemem sukně. ,,Jen si nejsme jisti, zda nám dovolí do řádu vstoupit. Moji rodiče by nejspíš nebyli nadšení, ale nemohou mi v tom zabránit, když nežijí ve stejném světě plném kouzel jako já. A Ronova mamka bude pěkně vyvádět. Jen si vzpomeň, jak do řádu nechtěla pustit ani Freda a George."

,,No dovol! Já na rozdíl od nich mám alespoň rozum a jsem prefekt," bránil se Ron.

,,Občas o tom pochybuji," pronesla ledově a Harry se uchechtl. ,,A co ty, Harry?"

,,No, samozřejmě, že to hned zkusím," přikývl odhodlaně a šlehl pohledem k profesorskému stolu, kde k jeho údivu stál Draco a Blaise a právě se bavili se Severusem. ,,Jenže on mě zabije."

Ron pohlédl na hodinky, které dostal od rodičů k sedmnáctým narozeninám. ,,Budeme muset jít, abychom stihli nějaké kočáry. Tak jo, napíšeme si. Snad se brzy uvidíme. Ještě v červenci bychom se měli přesunout na Ústředí, tak... Určitě tam bude Snape, co?"

Harry pokrčil rameny. ,,Nejspíš jo, já nevím. Od tý doby, co Voldemort zjistil, že je Severus zrádce, na porady moc nechodí." Ron pokroutil hlavou.

,,To je tak divný, když mu říkáš jménem. Nejspíš si na to nikdy nezvyknu. No nic, my jdeme. Měj se, a snaž se moc nenadýchat těch výparů z kotlíků," mrkl na něj a než ho pevně objal, poplácal ho po rameni. Hermiona ho také objala a vlepila mu rychlou pusu na tvář.

,,Ahoj, Harry!"

,,Měj se!"

,,Brzo se ozvěte a pište mi, co je nového!" zavolal ještě za nimi a zamával jim. Pak se mu ztratili z očí. Ohlédl se k profesorskému stolu. Blaise a Draco se pořád ještě o něčem bavili se Severusem, a tak vstal a rozhodl se, že na ně počká u brány.