sienna

IV. number twenty-eight

Zírala jsem téměř s otevřenou pusou a nebyla jsem jediná. Trojice hokejistů se nezastavila u jejich obvyklého stolu, což už samo o sobě vyvolalo rozruch, ale oni šli dál a přímo k nám. Shawn v jejich čele se posadil přímo naproti mně a vesele se usmíval.
,,Ahoj." Pozdravil a jeho dva kamarádi se posadili taky.
,,Eh?" Bylo jediné, na co jsem se zmohla. Za to jsem schytala kopanec do nohy od Kylie a podivný pohled od Axla.
,,Nevadíme vám tu, ne?" Zeptal se nevinně a to už byla Kylie v akci. Zářivě se usmála a odsunula svůj talíř, aby se mohla opřít lokty o stůl.
,,Ani trochu. Vlastně jsme rádi." Zašvitořila a když jsem se nadechla k protestu, vrhla na mě varovný pohled, čímž mě spolehlivě umlčela.

Přejela jsem naše nazvané hosty pohledem. Vlevo seděl Thomas. Tuším, že je původem někde ze Španělska a kdybych byla na opálený kluky, pravděpodobně bych jen při pohledu na něj dostala orgasmus. Vzhledově byl bůh, ale v hokeji už tolik nevynikal, což Kylie, která s ním okamžitě zapředla hovor, zřejmě nevadilo.

Jak už jsem říkala, naproti mně seděl Shawn. Světle hnědé vlasy mu padaly do čela a zelené oči mě zaujatě skenovaly. Vzhledem k jeho zájmu jsem rychle přesunula pohled na posledního člena našeho obědového spolku. Neměla jsem nejmenší tušení, o koho jde, tak jsem jen nadzvedla obočí v němé otázce. Jenže ten kluk mé gesto s úšklebkem napodobil. Tak jsme na sebe zírali jak kreténi se zvednutým obočím. Za tu chvíli jsem si ho aspoň stihla prohlédnout. Tmavě hnědé vlasy, trochu delší, ale nic závratného. Zeleno-hnědé oči, malý nos a pěkně tvarované rty. Nebyl to ten typ kluka s ostrými rysy, výraznými lícními kostmi a řasami, které bych mu záviděla. Neměl ani viditelný pearcing nebo tetování. Žádný super bad boy. Byl to prostě normální kluk. Normální, moc pěkný kluk. Jak to, že jsem si ho nikdy dřív nevšimla?

Jelikož jsme na sebe zírali už docela dlouho a bylo to divné, rozhodla jsem se zakročit.
,,A ty jsi?" Zvedla jsem větu do otázky a čekala, až se vymáčkne. On jen líně pokrčila rameny a když už jsem myslela, že tím skončil, promluvil.
,,Není slušné na někoho minutu zírat a pak se vytasit s tímhle." Zvedl jeden koutek do křivého úsměvu, což vypadalo spíš posměšně.
,,Není slušné si sednout k cizímu stolu a ani se nepředstavit." Oponovala jsem a odložila vidličku.
,,Čekal bych, že mě budeš znát, když jsi na každém našem zápase. Dvacet-osm." Měla jsem chuť překvapením vykřiknout, protože dvacetosmička je jeden z našich nejlepších útočníků, ale vzhledem k tomu, že byl příjemný jak prdel, jsem se rozhodla to na sobě nedat znát.
,,Sleduju hru, ne namachrovaný šišky pod helmou." Vrátila jsem mu. Až teď jsem si všimla, že na nás ostatní s očekáváním hledí. Shawn se tvářil dost nervózně, pravděpodobně očekával, že se bude opakovat včerejšek. Zato Axl se pobaveně usmíval a Thomas s Kylie sledovali čistě ze zvědavosti.

,,Kdybych byl namachrovaná šiška, sedím u stolu číslo jedna." Kývnul hlavou směrem za nás, kde sídlila královna školy, neboli Evelyn.
,,Kdybys seděl u stolu číslo jedna, považovala bych tě za debila, ne namachrovanou šišku." Vrátila jsem mu a ušklíbla se. Vlastně jsem ho nepovažovala za namachrovanýho, protože jsem ho vůbec neznala, jen jsem ho škádlila. Ne, že by si z toho něco dělal, vlastně mi to pohotově vracel.

,,Nemyslím si, že jsem debil, ale možná by společnost tvé ctěné sestřičky byla přeci jen lepší." Líně se postavil, avšak nezamířil ke stolu číslo jedna, nýbrž ven z jídelny.

Vrátila jsem pohled zpět na zbytek stolu. Z Axla přímo čišelo, jak se mi touží vysmát, zato Shawn vypadal na omdlení.
,,Promiň. On není špatný, chová se takhle pořád. Prosil jsem ho, aby se choval hezky, říkal jsem mu, o co jde, ale-"
,,Říkal?" Přerušila jsem ho prudce, přičemž znatelně zbledl a trochu se zakoktal.
,,No, ne všechno, jen ať v pohodě a..." Nedokončil větu, pravděpodobně netušil, co na svou obranu říct, tak jsem ho jen odmávla rukou a unaveně si protřela obličej.