sienna

XXIII. two months in two minutes

Znáte ten pocit, kdy lyžujete několik dní za sebou fakt dlouho, a pak nemůžete kvůli přeskáčům ani chodit, takže se svalíte do sněhu na kopci a umíráte? Já moc dobře a je to fakt na prd. Na horách jsme měli být poslední dva dny a já se plánovala co nejdelší dobu vyhýbat rodině. Už jsem byla profík. Sakra, mám pocit, že je tu nějaká mezera. Kde jsem vlastně skončila? Jasně, setkání se Sethem.

Takže, když jsme si to se Sethem vyříkali, pomohla jsem mu uklidit všechny rozbité věci v bytě, a pak obejít sousedy s prosbou, aby nevolali policii kvůli hluku. Jedna stará paní už měla v ruce telefon a křičela na nás: „Tohle je rušení nočního klidu!" 

A tak jsem sjela její chodítko pohledem a zařvala: „To je vzrušení do nočního neklidu!" a utekla. Zatímco jsem se proháněla chodbou, Seth mě pronásledoval s pokřikem: „Ať žije Madagaskar!"

Popojedem. Záhada Octaviina vědění nebyla až tak velká. Ukázalo se, že všechno věděla jen kvůli hloupý náhodě. Setha vzali do hokejového klubu, vždycky se chtěl hokejem živit, hodně pro to udělal, ale kvůli zranění nepodával tak dobré výkony, takže ho přesunuli na farmu. Shodou okolností ten klub sponzorovali LeBlancovi. Když Octavia Setha uviděla, řekla: „Páni, jsi nejhezčí kluk na zemi, chci s tebou spát."

A Seth jí na to odpověděl: „Ani ve snu, ty zlobre!"

Octavia se naštvala a nechala Setha vykopnout, takže teď dělá osobního trenéra a učí děcka hokej. Připouštím, že doslova takhle se to nestalo, nesuďte mě.

Jedeme dál. V neděli večer jsem jela od bratra domů a stavila se u Aidena pro věci. Tvářil se dost vyděšeně a se zvednutýma rukama se ptal: „Přišla jsi v míru nebo mám utíkat?" Jako ninja jsem udělala salto a říkám: „Jsi mrtvej! Hrabeš se mi v soukromí!" Takže utekl a začal nový život v Mexiku.

A opět jde o krapet vymyšlený příběh, vždycky jsem chtěla být akční hrdina. Ale doopravdy se to seběhlo nějak takhle: „Přicházíš v míru nebo mám začít utíkat?" řekl místo pozdravu. Udržela jsem kamenný výraz a zpříma se mu podívala do očí. Chtěla jsem ho trochu pozlobit za to, že se mi míchá do života a rozhoduje o věcech, do kterých mu nic není.

„Přišla jsem si pro věci," natáhla jsem ruku jeho směrem. Těmi věcmi jsem myslela klíče od auta a tašku, kterou jsem v pátek nechala v Nooku.

„Jsi naštvaná?"snažil se ze mě něco vymámit. Jen jsem zakroutila hlavou. „Myslel jsem, že je to dobrý nápad. Byl jsem za Sethem, máte toho hodně společnýho, předpokládal jsem, že si budete rozumět i po letech." Zvedl ruce na obranu a nevinně se zaculil.

„Nejsem naštvaná, jen obdivuju tvojí odvahu. Klidně jsem tě mohla přijít zabít ve spánku." Déle než na dokončení věty mi rádoby naštvaný výraz nevydržel a namísto toho se mé rty roztáhly do vděčného úsměvu. „Děkuju," zašeptala jsem, když jsem překonala ten metr mezi námi a pevně ho objala. Cítila jsem, jak se znatelně uvolnil a objetí mi vrátil. Netrvalo to však dlouho a já odjela autem, od kterého mi předal klíčky. Po navrácení majiteli jsem myslela, že budu taky vyděděná, protože v mé nepřítomnosti auto nějaký chytrák objel klíčem.

Páni, shrnout dva měsíce je vyčerpávající.

Veškerý svůj volný čas jsem trávila s Aidenem nebo Sethem. Jeden den v týdnu jsem měla vyhrazený speciálně pro Axla. S bráchou to bylo zajímavý, totiž Seth byl....Seth. Stále můj starší brácha, ale teď jsem vnímala věci, co jsem jako dvanáctiletá přehlížela. Třeba fakt, že holky střídá jako ponožky. Pravdou je, že všechny vždycky věděly, do čeho jdou, bohužel některé věřily, že se jim povede ho změnit.Bezúspěšně.