Soul mates (M&M)

1♥

Právě byl čas na jedno z mnoha interview. Já i Marcus jsme dostali pokyn, aby jsme si sedli. Všechny kamery budou mířit na nás a reportérka bude sedět za nimi. Celkem klasika.

,,Ahoj, já jsem Marcus a tohle je Martinus." Představil nás, většinou to dělá on, protože je o něco statečnější. Oba jsme si podali ruku s reportérkou.

,,Moje jméno je Ingrid a budu s vámi dělat to interview." Představila se pro změnu ona. Zatím vyhlížela velmi mile. ,,Mám na vás připravených pár otázek, tak můžeme začít?" Zeptala se a jelikož nám nic nebránilo, tak jsme se do toho pustili.

Společně s Macem jsme postupně odpovídali na různé otázky, které se vesměs podobaly těm z jiných rozhovorů. Zatím tam nebyla žádná, co by nás nějak vykolejila. Naopak jsme se dokonce i zasmáli. V jedné takové chvíli Marcus dal svou ruku na moje stehno. Nepřišlo mi to nějak divné, protože to je můj bratr, tak se ho nějak neštitím. Ostatním to ale očividně zvláštní přišlo. Ingrid na Marcuse překvapeně koukala. Mac nevěděl, proč na něj tak všichni koukají. Mě to došlo trochu dřív, tak jsem bratrovu ruku nenápadně setřepal a dál se tvářil jakoby nic.

Rozhovor po nějaké době skončil, tak jsme jeli na hotel. Domů poletíme až zítra, dnes přespíme v Oslu. V hotelu máme zarezervovaný apartmán, který byl rozdělený na dvou lůžkový a jedno lůžkový. Na tom pro jednoho bude spát táta a Mac a já budeme v tom druhém.

,,Tinusi, co se tam předtím stalo?" Zeptal se Marcus, který vlastně doteď nepochopil zvláštní pohledy.

,,Nevím, o čem mluvíš." Odbyl jsem ho a dál si vybaloval věci z kufru. Ale moc dobře jsem věděl, o co jde. Nechtěl jsem tady toto téma teď vytahovat. Mac se to ale chtěl dozvědět.

,,Martinusi, lhaní ti moc nejde..." Přimhouřil na mě oči. To už jsem se na něj otočil pohledem.

,,Možná některým lidem přijde divný, že se dotýkáme víc, než bysme měli." Řekl jsem, co nejrychleji to šlo. Bylo mi blbý s ním o něčem takovém mluvit.

,,Cože?" Zarazil se.

,,No... Dal si mi ruku na stehno a to asi kamarádi jen tak nedělají." Pokusil jsem se mu to nějak vysvětlit a doufal, že si to nevyloží špatně. Nechci, aby si myslel, že mi to nějak vadí, protože, ikdyž je to teda trochu divný, tak opak je pravdou.

,,My ale nejsme kamarádi, my jsme bratři." Opravil mě.

,,Tak to očividně není ani u bratrů normální."

Tady je první kapitola 😁
Tu jsem ještě vydala mimo můj "jistě pravidelný" režim.
Doufám, že se líbí!
Mimochodem ty kapitoly jsou schválně kratší.

Neznáte jinou fanfikci, která je na podobné téma, jako tahle?
Chtěla bych si totiž něco takového přečíst a né jen psát! 😅
Ly❤