Kde to sakra jsem?

6.2K 109 11
                                    

Probudila jsem se na dřevěné podlaze, zády opřená o kůl, za kterým jsem měla svázané ruce. A tak jsem tam prostě jen seděla, čas od času mi steklo pár slz, a hlavou se mi honily myšlenky typu Proč tu jsem? Co se mnou chtějí udělat? To mě otec jako prodal? Jak to mohl udělat?! Já chci domů... asi po hodině se otevřely dveře a dovnitř se vřítilo ostré světlo, které mě na chvíli oslepilo. Párkrát jsem zamrkala a ve dveřích uviděla siluetu muže. ,,K-kdo jste?" Zeptala jsem se pomalu, ale hned na to jsem ze sebe začala chrlit mraky otázek ,,Kde to jsem? Co se mnou chcete dělat? Prosím pusťte mě, nic jsem vám neudělala, nemáte právo mě tu držet (okey, to není otázka, ale...)"muž přišel blíž a dal mi silnou facku. ,,Za co?!" Zeptala jsem se nechápavě. Vzal mě za bradu, abych se mu musela podívat do tváře ,,Ty mi nebudeš říkat co můžu a nemůžu, uvědom si laskavě, že já jsem ten co tu rozkazuje..." jeho slova zněla jako jed. Nevím, jaký pocit byl silnější - strach, zlost, smutek, únava. ,,je ti to jasné?!" Celá jsem se klepala, ale i tak jsem snad alespoň trochu patrně kývla. Na tváři mi přistála další facka. Tvář jsem měla v jednom ohni už předtím, teď se mi oči zakaly slzami a já jim dala volný průchod.,,Je ti to jasné?! "  ,,A-a-ano" vykoktala jsem ze sebe. ,,Ano co?" Jeho hlas byl strašně chladný a trochu výsměšný ,,A-ano  pane?" za to můj byl roztřesený a spíš jsem jen šeptala. ,,Hodná holka" poplácal mě po tváři. Já mejsem žádný hnusný čokl! (Nic proti psům nemám, jo. Vlk je moje nejoblíbenější zvíře) ,,K-kdo jste?" Zeptala jsem se opatrně. ,,Dean" řekl už normálnějším tonem. ,,K-kde to jsme?" ,,U mě doma" tohle byl o něco podrážděný hlas. Wow, you don't say! To by mě nenapadlo, já myslela, že jsme v půjčovně slonů... ,,Jak dlouho jsem tu?" ,,Moc mluvíš" ,,Tak jako unesl jste mě, taky bych mohla začít hysterčit jako 90% ostatních holek, ale já se smažím být alespoň trochu v klidu a jen se vás chci zeptat na pár otázek. Jestli si ale přejete, abych..." Au! Yop, další facka. ,,Řeknu to takhle, když mě budeš poslouchat, chovat se slušně a nebudeš drzá, budeš se tu cítit mnohem líp. Když mě nasereš přijde trest a věř mi, že nedostaneš  naplácáno jak od maminky" strašně jsem se třásla a srdce mi bušilo tak silně, že to snad musel slyšet. ,,Já-já chci dom-mů" vykoktala jsem ze sebe.
,,Domů se už nikdy nepodíváš, teď jsi moje" Co si to dovoluje?! Já nejsem nějaký nábytek, aby si mě mohl přivlastnit! ,,Nejsem vaše a nikdy ani nebudu, já nejsem nábytek, aby jste si mě jet tak přivlastnil" řekla jsem klidným, ale podrážděným tonem ,,Ale ano, můžu, koupil jsem tě a ne zrovna levně" ten výsměšný tón mě strašně štval. ,,Otec by mě neprodal" snažila jsem se přesvědčit spíš sebe, než jeho. ,,Myslíš, že by mi tě za 3 a půl mega nedal?" Drze se ušklíbl. Tolik za mě zaplatil? Co se mnou chce proboha dělat? ,,lžeš" kupodivu v mém hlase bylo mnohem víc sebevědomí, než kolik jsem ho vážně měla. Vlastně jsem se snažila spíš samu sebe uklidnit. ,,Sama dobře víš, že vaše mafie začínala jít do prdele" v tomhle měl pravdu. Sakra! Došli mi argumenty! ,,Copak, ty snad  nevíš co říct, děvenko?" Zeptal se výsměšně ,,Neříkejte mi ,děvenko' " odsekla jsem. ,,Můžu ti říkat, jak budu chtít, ale jestli se ti to nelíbí můžu ti místo toho říkat  ,děvko' "probodla jsem ho pohledem. Vtipné (děvka=šlapka/štětka,nevím, jak tomu kdo říkáte, já koště) , já ani nikdy nedostala pusu, natož abych s někým spala...,,Máš hlad?" Jeho hlas najednou zjemněl. ,,A-ano, pane" ,,Hodná holka" usmál se a začal mi rozvazovat ruce. Už předtím jsem cítila strašnou bolest na zápěstí od těch provazů, ale když jsem se podívala na svoje ruce..Panebože. Ruce jsem měla celé rozedřené, od zápěstí se mi řinuly pramínky krve až k prstům, kde u konečků krev zasychala. Z toho pohledu mi vhrkly slzy do očí. ,,Dojdu pro lékárničku" řekl, když jsem na něj vrhla bolestný pohled. Zmizel za dveřmi a já se rozhlédla. Mám jít? Mám zkusit utéct? Zní to lákavě, ale co když to nestihnu a on mě chytí?  Co by mi byl schopen udělat? Ale na druhou stranu, opravdu chci zkusit, co se tady bude dít? Než jsem se stihla k čemukoli rozhoupat, vrátil se s malou taštičkou. ,,Tak ukaž ruce" řekl a vytáhl z taštičky ubrousek a nějakou dezinfekci. Pomalu jsem je natáhla před něj a sledovala, jak mi ošetřuje rány. Sledovala jsem jeho pohyby, když mi čistil z kůže krev a zamotával ruce obvazy. Pak vzhlédl a já zahleděl se mi do očí. Byly jako velký les a já se ztrácela v jeho temnotě. Vpíjela jsem se do jeho očí, a věděla, že z jeho lesa neuniknu.

Čauky lidi, další kapitola je tady, snad se vám líbí a prosím omluvte mé chyby, jsem jenom člověk... Mějte se hezky, s pozdravem vaše Elikaafkov

Mafiánova děvkaWhere stories live. Discover now