Mafiánova děvka

Co se mnou bude?

Nevím, jak dlouho jsme tam jen tak seděli a vpíjeli se očima. Možná jen pár vteřin, možná déle, připadala jsem si jako paralizovaná. Pak vstal a za ruce mě vytáhl na nohy ,,Pojď, jdeme ti najít něco k jídlu" Zase to zní, jako kdyby mluvil na psa, já nejsem pes! Otevřel dveře a mě oslepilo jasné světlo. ,,Pane bože..." vydechla jsem, když jsem se rozhlédla.

,,Tak pojď, celý dům ti ukážu pak" ,,Počkej, ono to je ještě větší?" ,,Prodal jsem tě za víc než 3 mega, myslíš, že budu bydlet v nějaké rozpadlé chatrči?" chytl mě za ruku a vedl mě k jídelně. Posadil mě ke stolu a sám přešel k ledničce a začal tam něco hledat. ,,Jíš maso?" zeptal se mě stále s hlavou v lednici. ,,Jen kuřecí" Vytáhl z lednice maso a nějakou zeleninu, položil to na linku a začal vařit. Upírala jsem pohled na jeho záda, způsob, jakým se tričko napínalo přes jeho svaly, hlavou se mi začali mihat různé představy. No a co je mi 17! ,,Hej! Hej Diano!" vytrhl mě z představy jeho rtů putujících po mém krku. ,,Ano? Promiň, zamyslela jsem se" ,,A nad čím pak si přemýšlela?" ou shit... ,,Aaaaleeee, tak různě" uhla jsem pohledem, ale stihla jsem zachytit jeho sebevědomý úsměv. Egoista... Položil přede mě talíř s tortillou a sám si sedl naproti mě. ,,Ty nebudeš jíst?" zeptala jsem se, když si opřel hlavu do dlaní a začal mě pozorovat. ,,Musíš se na mě dívat?" ,,Tohle je můj dům, takže si budu dělat co chci, a nebuď drzá" ,,Omlouvám se" sklopila jsem oči k talíři. Nedůvěřivě jsem se dívala na objekt na mém talíři a zkoumala pohledem, jestli v tom není něco, co by mě zabilo. ,,Nekoukej na to jak na jed prosím tě. Viděla si jak to tady vařím, navíc kdybych tě chtěl zabít, nemusel bych za tebe dát tolik" Odsunula jsem talíř a zadívala se mu do očí ,,Proč tu jsem? A kdo jsi ty?" ,,Koupil jsem tě a jsem Chris"řekl docela klidným hlasem. ,,Počkej, Chris Nilson?" ,,Jo" ,,Ten Chris Nilson? Nejobávanější mafián v USA? " ,,Koukám že mě moje předchází" řekl a věnoval mi sebevědomí úsměv. Bože, musíš být tak sexy?...Notak vzpamatuj se! ,, Proč sis mě...koupil?" Trochu jsem se v polovině věty zasekla, stále jsem nemohla uvěřit, že mě opravdu otec prodal. ,,Mám pro to své důvody" řekl s podíval se jinam. Pak ke mně přisunul talíř se slovy,, a teď už jez, nebo to budeš mít studený" proč je na mě teď tak hodný?.. jakože nestěžuju si, ale tam v té místnosti..jako by to teď byl úplně jiný člověk. Pustila jsem se do tortilly, stále s jeho pohlem upřeným na mě. Musím uznat, že to bylo moc dobré. Když jsem dojedla, Chris se zvedl, sebral talíř a hodil ho do myčky. Pak mě chytil za ruku se slovy, že mě tu provede.

...........

Poslední pokoj byla ložnice.

Wow... Udělala jsem pár kroků dopředu k oknu a měla jsem výhled na nádherně osvětlené město. V tom jsem ucítila horký dech na mém zátylku a pak jemné polibky na krku. Pootočila jsem hlavu, aby měl lepší přístup k mému krku. Jeho ruce se ocitli na mých bocích a pomalu mě sunul k posteli. Až po chvíli mi došlo co vlastně dělám. ,, Ne... " Snažila jsem se odtáhnout. ,,Shhh" řekl pouze a pokračoval. ,,Ne prosím.." snažila jsem se vykroutit, ale jeho stisk zesílil.,,Buď hodná, děvenko",,Ale já nechci... " začínala jsem zase brečet, ale to už se se mnou docouval až k posteli. Jemně mě strčil na postel a nadlehl na mě. Snažila jsem se bránit, ruce jsem mu položila na hruď a snažila se ho dotáhnout, ale on mi je chytil a dal nad hlavu. ,,Řekl jsem, abys byla hodná" zašeptal a začal mě líbat. Možná by to nebylo až tak hrozný... Ne Diano! Koukej se probrat! Z jeho doteků se mi ježily všechny chloupky.,, Ne, prosím.." snažila jsem se zvednout ruce, ale on je jen zatlačil více do madrace. Využila jsem toho, že mi vytvořil pevný bod, rychle jsem se posunula o trochu víš a kopla ho. Moc mi to nešlo, ale účel to splnilo. Slezl že mě a začal nadávat.,, Ty malá děvko... Já se snažil být milej... Jak chceš, tohle sis udělala sama, čubko" vytáhl telefon a odešel. Zůstala jsem sama a nevím jestli jsem udělala dobře. To jsem nechtěla, ale nevím jestli to nebylo lepší než to, co chce se mnou udělat teď...

Ahoj, tak po dlouhé době konečně kapitola. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale nějak mi to teď nejde a schází mi inspirace. Snad se vám ale kapitola líbí. Moc dekujě všem, co mě podporovali a hlasovali. Mám vás ráda, lidičky.

Vaše Elikaafkov