,,Proč si přišla za mnou? Myslel jsem, že jsem pro tebe jen špína na tvých jehlách," nechápal počínání blonďaté dívky a ona se pokoušela zadržet slzy.
,,Věř mi, že za normálních okolností bych nezradila svou hrdost a nestála bych tu," ušklíbla se...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
/10.7. 1977/
Večírek skončil, všichni se znovu vrátili do svých domovů, některým se zásnubní banket líbil, některým zase ne. Cassiopeia se třeba vrátila okouzlena a šťastná. Ještě zhruba den zpátky ležela bez duše a bez života na své vlastní posteli, myslela si, že minulý večer nemůže skončit jinak katastrofou.
Zato Sirius Black nechápal, jak mohl dopustit všechno to, co se stalo. Když si přibližně před pár hodinami vázal svojí kravatu, dal si předsevzetí, že se bude chovat slušně a že na ni bude milý. Ale on se choval jako romantický Shakespeare - nebo také James Potter -, hodný a obětavý Remus Lupin a skromný a pokorný Peter Pettigrew. Ale ani jedna z těhle tváří se nepodobala té, kterou doopravdy znal. Až ho to děsilo.
Proto si Black sedl ke svému stolu, vyštrachal kus pergamenu a začal psát dopis.
Milý Poberto,
jsem po tom strašně nudném banketu, který pořádal můj podělaný otec. Neuvěřil by si, jaký je to vopruz. Ta Rosierová je rozmazlená, pošahaná a arogantní maniačka, co by pro čistou krev vraždila. Vydržet to s ní byl opravdu nadlidský úkol. Jediné, díky čemu jsem ten otřesný večer přežil byla flaška Ohnivé whisky.
Doufám, že se brzy uvidíme!
Tichošlápek
Vytáhl svou hůlku a mávl s ní, čímž se ten samý text překopíroval na další dva kusy pergamenu. Dále vytáhl z šuplíku tři obálky a kusy pergamenu do ní vložil. Při tom všem přemýšlel, že to co napsal se vlastně vůbec nepodobá tomu, co momentálně cítil. Bylo mu divně. Na jednu stranu se mu Cassiopeia hnusila už jenom z principu, protože patřila do Zmijozelu a proti čisté krvi nic neměla. Na druhou stranu ho ale ukrutně přitahovala, což ho děsilo ještě víc.
Nejzajímavější na tom bylo, že on ji mohl mít, ale to by musel sklopit hlavu a chovat se jako čistokrevný povrchní šílenec, co pohrdá všemi, kteří mají krev nečistou. A tím pádem by ztratil i své tři přátele, které měl také rád. Stála před ním složitá volba a on nevěděl, co si má počít.
°°°
Hnědovlasý mladík seděl v jedné z jeho Londýnských kaváren, kterou měl spojenou s jistou osobou, která právě seděla naproti jemu. Dívka měla své blonďaté vlasy, ve kterých si ale nechala udělat sem tam nějaké ty melíry, svázané do velmi líného drdolu, takže podél jejího obličeje jí lažérně visely vlasy.
,,Jak ti chutná Corto?" zajímal se Remus Lupin při pohledu na Dorcas, která zrovna usrkávala ze svého šálku. Dorcas totiž milovala kafe a ještě více milovala zkoušet nové a nové druhy. To Remus to měl naopak. Vždycky si objednal Latté a nehodlal experimentovat.
,,Ale jo, je dobrý," pokývala hlavou blondýnka. ,,Cos to měl za kus pergamenu?"
,,Ale nic," mávl rukou, ,,jenom dopis od Siriuse."
