Vzbudil jsem se ve svý posteli. Zase převlečenej. Já se z toho pošahanýho amíka snad zbláznim. Všiml jsem si sbaleného kufru s batohem. Bojím se co vymyslel tentokrát. Ty jeho nápady mě začínaj unavovat. Sešel jsem dolů do kuchyně. Tam al vařil snídani. V kolik sakra vstává? "Dobré ráno." Řekl a položil přede mě talíř se slaninou, vajíčky, tousty, topinkami a ještě mi nalil džus a kakao. "To je oběd?" "Ne, snídaně." Podíval jsem se na ten talíř znovu. "Aha." Pronesl jsem suše. To nemůžu v životě sníst. Snědl jsem akorát tousty. Al to snědl všechno a ještě dojedl to moje. Šel jsem se převlíct. Zrovna jsem si zapínal košili když al vrazil do mého pokoje. Svlékl mě a oblík mi maskáče a tričko. "CO DĚLÁŠ??" "Převlíkám tě." "Umím se převlíknout sám!" Vzal ten kufr, batoh a táhl mě dolů. Tam sme se obuly. Al si vzal i svůj kufr a zase mě táhl ven. Dorazili jsme na autobusovou zastávku. "Kam zase jedem teď?" "Tábořit" To se mi snad zdá. "Kam?" "Uvidíš." Začíná mě s těma překvápkama štvát. Nasedli jsme do autobusu a jeli. Jeli jsme docela dlouho. Alfred usnul a opřel se o mě. Copak sem jeho polštář?? Taky se mi začali zavírat oči a po chvíli jsem usnul taky.
Al mě vzbudil na konečný. Vystoupili jsme. Všude byly pole a louky. Sem tam nějakej strom ale jinak tu bylo pěkně. Al vzal naše kufry a svůj batoh a vyrazili sme. Šli jsme asi hodinu. Divím se že ještě nekvičí že ho bolej nohy nebo že nemá hlad. Bylo asi dvě odpoledne. Nakonec jsme se usídlili v lese kousek od kukuřičného pole. Alfred se pokoušel postavit stan mezitím co jsem ho pozoroval se svačinou v ruce. Chudáček, určitě má taky hlad. Kappa. Začal sem se tlemit když se zamotal do těch provazů. Když sem se dořehtal tak sem toho debila rozmotal a postavil ten stan. Al mezitím zpucoval svoji svačinu pro pět lidí. Uh.. Už vím co udělám až se vrátíme. Nasprejoval sem se proti komárům a šel pro dřevo na táborák. Al se snažil mezitím udělat ohniště. A večer sme už opékali. Já sem si udělal akorát pár topinek protože buřty z jistého důvodu nemám rád.
A pak byl čas spát. Já sem zalezl do stanu a odmítal Alfréda pustit dovnitř. Po chvíli boje o zip se al dostal dovnitř a zlechtal mě. Vyhrožoval sem mu že ho počůraj veverky. Akorát se přitrouble zasmál a konečně mě přestal lechtat. Zachumlal jsem se do spacáku a pokoušel se usnout. Al mě objal. Praštil sem ho po hlavě abych mu připomenul že nemá nic zkoušet. Zase jsem se zachumlal a usnul.
