Vzbudil jsem se tam kde sem včera usnul. S rozdílem že jsem byl horní částí těla na zemi. Podíval jsem se na hodiny. Bylo skoro deset. Šel jsem se podívat na Alfréda. Ten ještě tvrdě spal a ze spaní žužlal svůj polštář. Vypadá jak hodně hladové medvídě. Chjo. Neměl bych ho přece jen vzít do tý zmrzlinárny? Když tak o tom přemejšlím tak jsem dostal chuť na zmrzlinu. A taky mám velký hlad. Šel jsem rychle vzbudit Alfréda a sotva se rozkoukal tak jsem ho táhl ven. "Um?!?! Dobrý ráno Romi. Kam zas jdeme?" Zívl. "Neptej se a jdi." Ani jsem si neuvědomil že ho celou dobu držím za ruku, že běžíme, a že jsme doběhli k mekáči. Hned sem objednal mega snídani. Al na mě jen nechápavě koukal. Sedli jsme si se snídaní někam do rohu. Všechno to jídlo v nás zmizelo coby dup. Zase jsem ho vzal za ruku a táhl ho za sebou. V KFC jsme se stavili pro oběd a zase jsme se to někam hnali. A dorazili jsme k největšímu paláci videoher. Maj tu všechno. Od nejnovějších konzolí po nejstarší herní automaty s pacmanem. Al zářil jako Feli o vánocích. Strávili jsme tam celé odpoledne. Byla to vážně legrace. Pak jsme šli ještě do velké zmrzlinárny. A domů jsme šli každý se dvěma velkýma kornoutama plnými zmrzliny. A k večeři jsme si objednali pizzu. Spoustu pizzy. A až do večera jsme hráli hry co jsme nakoupili v herním paláci. Dokud jsme neusnuly.
