Varianty lásky

Soubojnický klub (Snape/ Lockhart)

Zadání: Lockhart/ Snape
Povinná slova: vrah, brusinkový, sedm, arogantní blboun, zcepeněl

„Pane řediteli," ozval se Zlatoslav Lockhart na konci porady, kterou měla většina profesorů ve sborovně, a s elegancí sobě vlastní pohodil vlasy barvy tekutého medu, „měl bych, vzhledem k posledním událostem, jeden návrh." Vycenil dokonalé zuby v perfektně nacvičeném úsměvu a nevšímal si okázalých projevů znuděnosti od svých kolegů. „Teď, když byl zaznamenán další útok na nebohé mudlovské dítě, myslel jsem, že by bylo vhodné, studenty naučit nějakým obranným kouzlům, čistě pro jistotu."

„Co navrhujete, Zlatoslave?" otázal se Brumbál s laskavým úsměvem a pomněnkovýma očima si ho vlídně měřil skrze půlměsícové brýle.

„Rád bych založil Soubojnický klub, Albusi," pronesl sebevědomě a nedal nijak najevo, že by si všiml posměšného odfrknutí od profesora Snapea, jenž zaujímal místo něj a tvářil se, jako kdyby snědl obzvláště kyselý citron. „Zvlášť mladším ročníkům by se mohly nové znalosti hodit. A nemusím snad zdůrazňovat, že jsem býval šampionem v kouzelnických soubojích, ostatně, píši o tom ve své knize Mé čarovné já, v osmé kapitole. "

Brumbál na moment vypadal ohromeně, než mu v očích zaplála jiskra. „To je výborný nápad, Zlatoslave," pochválil ho a on se s uspokojením vypjal na židli, „Ale nemyslím si, že byste se tím měl zabývat úplně sám." Pobaveně složil dlouhé štíhlé prsty před sebou do stříšky a velmi okázale se nepodíval na profesora lektvarů, když promluvil: „Severus vám bude jistě velice rád nápomocen."

„To snad nemyslíte vážně, Brumbále," zasyčel Snape, vrhl na něj pohled jako na vraha a hruď se mu dmula v potlačovaném vzteku, zatímco tvář postupně bledla. „S tím arogantním blbounem já -"

„Porada končí." Brumbál zatleskal a vstal, nedbaje na Severusovy prostesty. „Zlatoslave, informujte mě, jak jste se Severusem pokročili a sdělte mi termín prvního duelu." S tím rychle odešel a Severus se znechuceně ušklíbl.

Jestli si ten starý sluníčkář myslí, že tomu blonďatému imbecilovi s pěknou tvářičkou -

„Ah, to bude zábava," zapředl Lockhart a vyrušil tak Severuse z přemýšlení nad pěknou tváří profesora vedle sebe (ne, že by se mu líbil, to v žádném případě, Salazar chraň!), „přijď za mnou v osm večer, ano? Dáme si čaj a sušenky." Znovu blýskl svými bělostnými zuby v úsměvu a Severus se zamračil.

„Já nejím -" začal protestovat, ale Lockhart jako kdyby vůbec nevnímal, jak se druhý muž tváří.

„Tak v osm," zatrylkoval a vytančil z místnosti.

Severus za ním zůstal hledět, jako kdyby zcepeněl. Vážně Lockhart právě vytančil ze sborovny? Znechuceně vrtěl hlavou až do svého kabinetu ve sklepení, cestou mumlaje jakési nesrozumitelné zvuky, které dosáhly bodu porozumění pro ostatní pouze ve chvíli, kdy odečetl pět bodů studentce Mrzimoru, protože příliš klapala podpatky po chodbě (a příliš to napodobovalo hopsavou chůzi profesora, který u toho navíc kroutil zadkem). Dalších deset bodů strhl Weasleyemu, protože se jeho vlasy ve světle západu slunce, jež prosvěcovalo chodbu ve druhém patře, zlatě zaleskly (ačkoliv mu řekl, že je to proto, že se toulá, kde nemá a že pokud zjistí, že s Potterem opět vymýšlí jakýkoliv další přestupek proti školnímu řádu, tak je bez milosti vyloučí), a málem strhl sedm bodů Dracovi Malfoyovi, neboť na něj hodil afektovaný úsměv s dokonalými zuby. Na poslední chvíli se zarazil a vzpamatoval, vrče na něj něco ve smyslu, ať kouká zapadnout na vlastní kolej, což chlapec s ustrašenou grimasou rychle učinil.