První jednodílovka na mém profilu. Omlouvám se za chyby, ale prostě je nevidím 😂
Tento příběh je věnovaný Denda69
Snad se ti bude líbit.
Dívka seděla u svého notebooku a prohrabávala se fotkami, které nedávno vyfotila a chtěla je co nejdříve vyvěsit na sociální sítě. V tom se rozlétli dveře do jejího pokoje a její nejlepší kamarádka se svalila na postel.
,,Ale přece mě v tom nenecháš Denčo."
,,Už jsem ti psala, že na veřejný bruslení nejdu. Když jsem tam byla naposled, tak jsem málem skončila v nemocnici s otřesem mozku" naznala Den a kamarádka se pousmála.
,,Moc to přeháníš, jenom si spadla na zem a trochu se rozmázla."
,,Kdykoliv si na to vzpomenu, začne mě bolet hlava" naznala Den a posadila se vedle své kamarádky. ,,Jak ses vůbec dostala dovnitř Viky?" Vzpoměla si najednou dívka.
,,Pustila mě tvoje sestra. Hned co si napsala, že nikam nejdeš tak jsem běžela za tebou."
,,Stejně ti to nepomůže, dneska nikam nejdu. Mám hodně práce a hlavně nechci koukat na to jak si s Martinem vykusujete mozky."
,,Martin tam bude s kamarádama, takže já jsem jenom tvoje." Naznala Viky a Denča se zamyslela. ,,A žadný ne už nechci slyšet, protože jestli semnou nepůjdeš dneska bruslit, tak ruším sobotní kino a nákupy" dodala ještě starší z dívek.
,,No tak fajn, ale žádnej Martin." Usmála se Denča a Viky radostně přikývla.
Zatímco Viky projížděla nějaké fotky u Denči na počítači, se Denča balila. Ze skříně si vyndala slusnější oblečení, z pod postele sebrala brusle a zavelela k odchodu.
,,To se ke mě stěhuješ, že máš tak velkou tašku?" Zasmála se Viky, když se podívala na obří tašku co měla Den v ruce.
,,Děláš jako by ti to vadilo, ale bohužel tě musím zklamat, to všechno jsou věci na brusle, k tobě mám batoh" usmála se Den a ukázala na postel kde ležel pohozený batoh.
,,Jak jinak" zakroutila hlavou Viky a opustili dívky pokoj. Zastavili se ještě v kuchyni, kde udělali svačinu a mohli vyrazit.
xxx
Dívky stály před stadionem a čekaly až se stadion otevře. Bylo tam hrozně moc lidí, ale dívky věděli, že si to užijí tak jako tak.
,,Hele támhle jde Martin" zařvala Viky a ukazovala někam dozádu.
,,Víš co si mi slíbila." Zarazila se Den, ale i tak se otočila.
,,Ano vím, stejně tak vím, že Martin půjde vedlejším vchodem a vezme nás sebou aby jsme byli na ledě jako první" vysvětlila dívce Viky a mladší z dívek protočila oči a nic neříkala.
Viky zběsila mávala na Martina a Den nad tím pouze kroutila hlavou. Nechtěla vidět toho kluka co si hrál na nejlepšího kamaráda, ale za rohem o ní říkal ošklivé věci.
,,Ahoj holky." Došel k nim Martin a radostně objal Viky a na Denču se pouze usmál.
,,Ahoj Neči" řekla Den a dál si ho nevšímala, protože už měl pusu stejně zaneprázdněnou. Když to všechno konečně skončilo, tak Martin zavelel a šlo se k vedlejšímu vchodu. Kluci ho odemkli a pustili hoky do jedné z volných šaten a sami někam odešli.
,,Co proti Martinovi stále máš? To tě to ještě nepustilo?" Zeptala se Viky, když se s Den posadily na lavičku aby si mohli obout brusle.
,,Pustilo, ale pořád mě to uvnitř trochu žere. Po tom co mi řekl se s ním nehodlám dále kamarádit i když mi nejlepší kamarád chybí," naznala Den.
