Jakub Lauko (dodatek)

446 16 2
                                    

Takový menší dodatek
Denda69

,,Kam to jedeme?" Zeptala jsem se Ádi, která nedočkavě stála ve dveřích.

,,Nebuď zvědavá," usmála se. ,,Hezky se oblékni a zbal si malý kufr s věcma na pár dní."

,,Kámo, tobě nestačí, že si mě dotáhla do Ameriky? Ty mě chceš po ní ještě tahat?"

,,Možná," zamumlala a sama si něco do kufru přihodila.

,,Jestli mi to neřekneš tak nikam nejedu," naznala jsem a má kamarádka se pousmála.

,,Deniso, sama moc dobře víš, že ti to zvědavost nedovolí."

Měla pravdu.

Nesnášela jsem překvapení, ale na druhou stranu jsem byla vzdy hrozně udivená z toho co ostatní vymysleli.
Když jsem byla připravená tak jsme vyjeli.

xxx

,,Vítej v Bostonu," zamumlala Áda a rozvázala mi šátek.

,,Doprdele Adélo, co tady děláme?"

,,Tak jsem si řekla, že jsi dlouho neviděla Kubu a."

,,A nic," řekla jsem. Tedy spíše řvala. ,,Ty jsi se úplně zbláznila ne? S Jakubem jsem se neviděla půl roku. Nebyl schopnej se mi ozvat. Jak rychle to začalo tak i skončilo. Myslíš si, že mě chce vidět nebo já jeho?"

,,Denčo, uklidni se prosím," zamumlala. ,,Všchni na nás koukaj."

,,Mě nezajímá kdo kouká Áďo, já se chci prostě vrátit zpátky," řekla jsem a ukázala na letiště.

,,Ježiši nemel a pojď," řekla a za ruku mě táhla k nejbližšímu taxíku.

xxx

,,Je ti doufám jasný, že na tohle všechno nemám finance," zamumlala jsem, když jsme dorazili před nejdražší hotel v Bostonu.

,,To neřeš, ty potřebuješ jen peníze na útratu a těch maš dost," odpověděla mi a táhla mě recepcí.

,,A kdo to všechno financuje?" Zajímala jsem se a Áďa se ke mě otočila. V jejích očích byl hněv.

,,Neptej se pořád, stejně to ze mě nedostaneš. Zkus si to prosím jenom užít."

Dala jsem na její rady.

xxx

Byla jsem na procházce ve městě a byli jsme domluvený na večeři.

Čekala jsem v restauraci a Áďa už měla dobrých deset minut zpoždění. Zavolala jsem jí.

,,Jo Deni?" Zeptala se.

,,Kde jsi? Už jsi tu měla být," řekla jsem jí.

,,Jo já nakonec nedorazím, ale zachvíli ti společnost přijde," naznala a mobil mi položila.

Byla jsem naštvaná a chtěla hned odejít. To by mě, ale nesměl upoutat pár zelených očí. Stál ve dveřích s kyticí růží a rozhlížel se po restauraci. Nakonec se vydal mím směrem.

Hokejové jednodílovkyWhere stories live. Discover now