Deni vím že to mělo být k narozeninám, které už byli. Ale nakonec jsem se k tomu dokopala, tak snad se ti bude líbit
Denda69
,,Co tě tak žere, děvče?" Zeptala se mě, staniční sestra, která seděla v křesle na proti mě.
,,To, že musím sedět tady," povzdechla jsem si a párkrát se na kolečkové židli otočila.
,,Však jsi sem vždy chodila ráda," usmála se. ,,Tak kde je dnes problém?"
,,Asi v tom, že se hraje o pár kilometrů dál hokej. Mistrovství světa juniorů v hokeji. Hrozně moc jsem se tam těšila. Lístky jsem koupila už půl roku dopředu a místo toho trčím tady na noční. No není to nefér?"
,,Ale no tak Denčo, určitě se dostaneš na příští zápas," usmála se. ,,Nebo tam máš milého?" Zajímala se.
,,To určitě ne," zasmála jsem se. ,,Ale třeba bych mít mohla," zamumlala jsem a pak ztichla, protože staniční měla telefon.
,,Možná, že ti štěstí přeje," usmála se staniční. ,,Máme přijem."
,,Koho?" Zajímala jsem se hned.
,,Nějakého hokejistu ze šampionátu," pokrčila rameny. ,,Vezmeš si to na starost?" Zeptala se.
,,Jasný," usmála jsem se, ze skříně vzala bundu a vyběhla z oddělení abych co nejdříve byla na Emery. Celou cestu jsem doufala, že to nebude český hráč, protože to by znamelo oslabení týmu a že to byl letos dobrý tým.
Když jsme vběhla otevřenýma dveřma na chodbu, minula jsem zachranáře.
,,Jdete si pro tu hvězdu?" Zeptali se a když jsem přikývla, dali mi do ruky složku papírů. Ani jsem jí neotevřela, chtěla jsem být co nejdříve u pacienta a říct mu dobré zprávy, nebo jsem v to alespoň doufala.
Když jsem zahla za roh a spatřila chlapce na křesle pro vozíčkáře, zastavilo se mi srdce. Chvíli jsem to rozdejchávala a teprve až pak došla k němu. Nemusela jsem nakouknout do složky abych zjistila jméno a datum narození, vše jsem to znala z netu.
,,Kdybych věděl, že tu bude tak pěkná sestřička, nechal bych se sem přivézt už včera," prohodil a já nad tím protočila oči.
,,Klídek Jakube a radši mi řekni co se ti stalo," zamumlala jsem a odemkla dveře do rentgenové místnosti.
,,Od kdy nemocniční personál pacientům tyká?" Zajímal se a já si to uvědomila.
,,Omlouvám se, ale jsme stejně starý, tak jsem myslela, že," zamotala jsem se do vlastních slov.
,,Hele nech to bejt, hlavně mi řekněte dobré zprávy, protože toto je můj poslední šampionát a já bych ho rád dohrál," usmál se.
,,Přála bych ti to," zamumlala jsem a pokynula mu, aby se přesunul na rentgenové lůžko.
,,Ty mě znáš?" Vypískl a vyvalil na mě své kukadla.
,,Jo, jsem blázen do hokeje. Jela jsem jako dobrovolnice na Mistrovství světa na Slovensko. Chtěla jsem i sem, ale skončilo to tak, že jsem si koupila jen lístek na zápas," usmála jsem se.
,,Na kdy?"
,,Na dnešek," naznala jsem. ,,Ale nějak to nevyšlo a musela jsem být tady."
,,Jsem rád, že jsi tady ty a ne nějaká stará rašple," zazubil se a v tom se rozletěli dveře, ve kterých se oběvila staniční.
,,Až to tu budete mít hotové, tak ho odvez k nám na oddělení i s výsledkama. Doktor tam na ně už čeká," řekla a když zavřela dveře, Lauko dostal totální záchvat smíchu.
