I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

15.

Harry:

Roztahali jsme přes celou postel papíry, které jsme ve škole dostali, a začali se jimi postupně prohrabávat. Bylo toho tolik a já nevěděl, jak to jako máme za 14 dní všechno stihnout.

Pročítal jsem si nadpisy a nestačil se divit. Některé z těch úkolů byly fakt nesmysly, jako třeba vyplnit svoji představu o ideální škole, třídě a žácích. Celé to mělo snad deset listů, a do háje, já neměl nejmenší tušení, co tam budu psát. Ideální škola? Něco takového jako existuje?

Pak tam byly běžné věci, vyzpovídat žáky ze třídy a o každém zjistit pár informací. Byly tam již předepsané otázky na které se ptát, ale dodávali, že si můžeme vymyslet i vlastní.

Dnes před Chemií se mě přišla jedna holka zeptat, co rád dělám ve volném čase a já nechápal, co ji to jako zajímá. Teprve teď mi došlo, že už asi začala plnit úkoly.

Další věcí bylo zajít se podívat alespoň do jednoho školního klubu a v nejlepším případě se do něj i přihlásit, pak napsat krátkou esej o své bývalé škole a o jejich rozdílech s tou nynější.

To bylo vše týkající se škol a pak už zbývalo "jenom" kolem deseti úkolů a testů pro dvojice za účelem poznání se a vytvoření nových kamarádství.

Některé zněly i docela zábavně, jiné neskutečně nudně, jako třeba společné navštívení domova důchodců nebo útulku pro psy. Teď nechci znít jako nějaký sobec a necita, vím, že je důležité pomáhat druhým, ale jako záživný odpoledne to zrovna nezní, to mi musíte dát za pravdu.

Upřímně, celý projekt mi přišel dost ujetý a jaksi zbytečný. Už teď jsem věděl, že to zabere opravdu dost času a nejsem si vůbec jistý, že to vůbec k něčemu bude. Na druhou stranu mi to tak umožní trávit s Louisem opravdu hodně času, a to mi už tolik nevadí.

Když už mluvíme o Louisovi...

Seděl teď naproti mně, nohy křížem a na tváři soustředěný výraz. Četl si jeden ze zadaných úkolů a byl do toho tak zabraný, že sotva vnímal okolní svět. Nevyjímaje ani mě.

Vypadal tak drobný a zranitelný, což ho v mých očích činilo tak zajímavým. Jak tak seděl, modré oči upnuté na papír v ruce, uvolnil se mu z vlasů drobný pramínek a spadl mu volně do tváře. Ihned si ho otráveně odhrnul z obličeje a nepatrně se u toho zamračil. A když se zamračil, objevily se mu na čele drobné vrásky. Přimhouřil oči a nepatrně našpulil pusu.

Bylo tak špatný, že jsem ho v tu chtěl hrozně moc políbit?

Ovládl jsem se a rychle si skousl dolní ret, abych ty nevhodné myšlenky zase zahnal. Nemyslím si, že homosexualita je nemoc nebo něco nepřípustného, ale já gay prostě nejsem a nechci být.

S touto myšlenkou jsem od Louise odvrátil pohled a zaměřil ho zpátky na papíry, co jsem měl položené v klíně. Zbylý tři hodiny jsem se pokusil na nic nemyslet, prostě to jen nechat plynout.

Nic extra jsme za tu dobu nedělali a rozhodně to nebyla taková zábava jako včera u mě. Ale i tak to bylo svým způsobem fajn.

Rozebírali jsme projekt, domluvili se, že zítra zajdeme do psího útulku vyvenčit nějaké psy a donést jim pár pamlsků, a pak už si jen povídali. Louis byl trochu stydlivý a většinu konverzace jsem vedl já, ale to mi nevadilo. Louis pozorně poslouchal a smál se všemu, co jsem řekl.

Kvůli čemuž se mi taky neustále vracela do hlavy myšlenka, že bych ho chtěl políbit. Nebo alespoň obejmout. Cítit ho nablízku. Neměl jsem tušení, co to se mnou ten kluk dělá a proč vždycky když je poblíž celý roztaju a mám pocit, jako by se najednou zastavil čas. Nechtěl jsem to vědět.